1. Metody přípravy vzorků





TEM

Záření o výrazně kratších λ 

Průchod svazku urychlených e- stěnou pozorovaného vzorku (tenký)

Svazek e- urychlený mezi katodou a anodou prochází kondenzorem, pozorovaným vzorkem, objektivem a projektorem

Konečný obraz je pozorován na fluorescenčním stínítku nebo je zachycen na fotografickou desku

rozlišovací schopnost teoreticky až 0,24 nm, prakticky 2 nm tloušťka vzorku 50 až 200 nm 


zdroj elektronů: wolframové vlákno

Příprava vzorků

Vzorky buněk a tkání  - fixace (zachování biostruktur a jejich prostorového uspořádání, odstranění vody)

Vzorky - složitá příprava (chemická, fyzikální)  ultratenké řezy 

Používá se: 

glutaraldehyd, oxid osmičelý

mrazení (kryofixace - chladící rychlost minimálně 104 K/s-1)

e-: malá penetrační schopnost → snadno se absorbují → tenké řezy 50 - 100 nm 

Řezy: ultramikrotomy (skleněné, diamantové nože)








Preparáty pro SEM

Vysoké vakuum 10-2 Pa

H2O musí být vytěsněna a nahrazena jinou látkou (např. glutaraldehyd) 

Biologické vzorky  se  opatřují vrstvičkou kovu (Au, Ag, Cr) - 10 nm 

Vzorek může mít relativně velké rozměry 

Elektronový svazek řádkuje bod po bodu registruje údaje z povrchu vzorku (přejíždí po povrchu vzorku) 

Z detektoru se zachycený signál přenáší na pozorovací obrazovku

Rozlišovací schopnosti 7 až 10 nm 










Mikroskopové metody se vyvíjely postupně a v řadě případů byl jejich rozvoj podmíněn stavem vědy a techniky v daném časovém období. Fyzikálním základem řady mikroskopových metod je princip superpozice elektromagnetických polí jejichž vlastnosti jsou ovlivňovány jednak vyšetřovaným předmětem, jednak řízeným zásahem do vlastností pole (amplituda, polarizace, fáze, frekvence) v závislosti na dané mikroskopové metodě.