1. Světelná mikroskopie

Základní postavení mikroskopu je okulárovým tubusem k sobě, nastavený objektiv nejmenšího zvětšení, otevřená clona kondenzoru a zapnutá mikrolampa. 

U binokulárních mikroskopů je nutné si upravit rozteč obou okulárů podle vzdálenosti svých očí, aby splynul obraz preparátu. 

Sklíčka s preparátem připevníme na pracovní stolek a objekt umístíme do středu nad čočku kondenzoru. 

Pak přiblížíme šroubem kondenzoru stolek s preparátem do bezprostřední blízkosti objektivu, přičemž jejich vzdálenost kontrolujeme pohledem ze strany. 

Nyní je možné dívat se do okuláru a hrubým posunem vzdálenost objektivu od preparátu zvyšovat (otáčením makrošroubu směrem k sobě) až se preparát objeví v zorném poli. Nepodaří-li se obraz preparátu najít, je třeba postup znovu opakovat. 

Teprve potom preparát jemně doostříme posouváním mikrometrického šroubu a při současné manipulaci s clonou regulujeme intenzitu osvětlení. 

Po prohlédnutí, nejlepší část preparátu umístíme do středu zorného pole posunem stolku a obraz postupně zvětšujeme tím, že nastavíme objektiv většího zvětšení, zaostříme (stejným způsobem jako bylo popsáno výše) a upravíme osvětlení.

Kondenzor (z latinského condenso, zhušťuji) je větší spojná čočka nebo soustava čoček, která slouží k soustředění světla do rovnoměrného a rovnoběžného svazku. Užívá se v promítacích a zvětšovacích přístrojích, u mikroskopů, u světlometů, signálních svítidel a podobně.

Účelem kondenzoru je zachytit co největší část světla určitého zdroje (žárovka, výbojka, LED) a vytvořit z něho rovnoběžný svazek s rovnoměrnou intenzitou světla v celém jeho průřezu. Kondenzory mohou být běžné skleněné ploskovypuklé (většinou asférické) čočky, jež se montují plochou stranou směrem ke zdroji. Pro větší rozměry se často používá i Fresnelova čočka (zvyšuje účinnost přenosu světla).

Centrování a nastavení výšky kondenzoru

Nastavení aperturní a kolektorové clony při mikroskopování

Pro centrování použijte objektiv 10×. Zaostřete na preparát a přivřete kolektorovou clonu (1) téměř k minimu.  Otevřete na maximum aperturní clonu páčkou na přední straně kondenzoru. Nastavte výšku kondenzoru pomocí šroubu (2) do takové pozice, v níž hrana kolektorové clony pozorovaná v okuláru bude co nejvíce zaostřená (bude viditelný nejmenší barevný rozptyl světla, téměř v horní poloze kondenzoru).


Pomocí centračních šroubů (viz předchozí obrázek, 3) vycentrujte kondenzor tak, aby obraz kolektorové clony byl ve středu zorného pole okuláru. Jako kontrolu použijte postupné otevírání kolektorové clony, kdy postupně se rozšiřující světlé pole musí přesně vyplnit zorné pole - v případě potřeby lze pozici kondenzoru jemně zkorigovat centračními šrouby.


Při mikroskopování často potřebujeme měnit použité zvětšení. Toho lze docílit zařazením různě zvětšujících objektivů umístěných na revolverovém nosiči do optické soustavy. Každý objektiv je charakterizován několika znaky, z nichž nejdůležitější jsou hodnoty zvětšení a numerické apertury.


Numerická apertura

v literatuře se zkracuje N.A., nebo n.a. Jedná se o bezrozměrné číslo, které je číselným měřítkem pro schopnost mikroskopické optiky zachycovat informace, obsažené v pozorovaném objektu. Platí, že lepší kvalitu má ten objektiv (při totožném zvětšení), který má vyšší numerickou aperturu. Numerická apertura je proto nejvýznamnějším hlediskem pro srovnávání jakosti objektivů a cílem výrobců je mikroskop s co největší numerickou aperturou.

Numerická apertura (NA) vyjadřuje v mikroskopii účinnou světelnost objektivu. Je to bezrozměrné číslo, které lze vyjádřit matematickým zápisem: Numerická apertura je tím větší, čím větší je sinus vrcholového úhlu kuželu paprsků, které může objektiv zpracovat a u nejkvalitnějších objektivů bývá asi 1,3 až 1,4.

Platí: A = n. sin α 

n…. index lomu prostředí (mezi objektivem a preparátem) 

α….úhel mezi středním a okrajovým paprskem světla vstupujícího do objektivu



Otevřenost aperturní clony umístěnou na kondenzoru nastavíme pomocí páčky (2) maximálně na hodnotu numerické apertury objektivu, který právě používáme. S postupným uzavíráním aperturní clony se zvyšuje hloubka ostrosti a zvyšuje kontrast, postupně však vystupují i různé nečistoty nebo nežádoucí vrstvy buněk. Obvykle bývá dosaženo nejlepších výsledků při hodnotě nastavení aperturní clony na 70 až 80 % numerické apertury použitého objektivu.



Kolektorovou clonu nastavíme otáčením jejího prstence (1) tak, aby světlo právě vyplňovalo celé zorné pole okuláru.


Nastavení vzdálenosti okulárů a dioptrické korekce

oto nastavení přizpůsobí optiku mikroskopu vašim individuálním potřebám. Je třeba mu věnovat dostatečnou pozornost, neboť  špatně nastavený mikroskop má nejen horší zobrazovací schopnosti, ale může být i příčnou únavy či bolesti očí, bolesti hlavy, případně i nevolnosti.


Zaostřete na preparát a pozorujte jej oběma očima. Současně upravte vzdálenost mezi okuláry tak, aby se dílčí kruhové obrazy pozorované jednotlivými okuláry právě spojily v jeden kruhový nerozmazaný obraz.


Pozorujte preparát pouze pravým okem (okulárem) a zaostřete na nějaký výrazný bod. Aniž byste přeostřili, pozorujte preparát pouze levým okem (okulárem). Současně otáčejte prstencem pod levým okulárem tak, abyste zaostřili tentýž výrazný bod. Tímto krokem je nastavena dioptrická korekce mezi pravým a levým okulárem.