1. Úvodem

Rozvoj designérské činnosti se projevuje v návrzích předmětů pro běžného spotřebitele i v utopických konceptech nových způsobů bydlení, dopravy atd. Principy "Gute Form" neboli „good design“ se rozšířily v designu technických výrobků po celém světě. Jeho dalšími protagonisty se stali přední výrobci kancelářské a výpočetní techniky, především americká firma IBM v USA (spolupráce s Elliotem Noyesem), nedotčení nezůstali ani designéři italské firmy Olivetti.

 

Na tomto místě je vhodné připomenout jeden obecný metodologický problém (který přirozeně neplatí zdaleka jen pro dějiny designu): prakticky žádné číselně vymezené období (desetiletí, polovina století, století atd. nelze stejně homogenně charakterizovat z hlediska historického (společenského, politického, uměleckého, stylového atd.). Tak i v šedesátých letech lze rozlišit (s přesahem do let sedmdesátých) dvě výrazněji vyhraněná období. První končí zhruba v roce 1965-1966, druhé pak přibližně v roce 1973. V designu – stejně jako např. v hudbě – se právě po polovině desetiletí začíná scéna jednak radikalizovat/syn./, jednak (nikoli bez souvislosti) sílí názorová a stylová pestrost. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se pak rozvíjejí futuristické tendence (ve smyslu pohledu do budoucnosti, nikoli italského futurismu) včetně už zmíněných utopických konceptů v designu nábytku, předmětů denní potřeby, elektrospotřebičů, audiotechniky, dopravních prostředků atd.

Design šedesátých let už ovšem nelze sledovat zdaleka jen ze stylových hledisek.

Od poloviny desetiletí už zásadní úlohu sehrávají nové materiály a technologie, samozřejmostí se stává také úzké sepětí práce designérů a konstruktérů (projektantů, techniků, technologů).

I v samotné designérské práci ovšem sílí multidisciplinární a syntetické tendence. O průmyslový design se zajímají přední psychologové, lékaři, filosofové, sociologové a tento zájem nezůstává bez odezvy v tvorbě samotných designérů. Průmyslový design se ještě výrazněji vyděluje ze sféry umění svou provázaností se zmíněnými obory a vlivem sílícího týmového charakteru vývojové práce. To platí zvláště v případě vývoje složitějších strojírenských a technologických celků.

 

Týmový charakter designérské práce také sílí v podnikových i nezávislých designérských studiích, která právě v šedesátých letech získávají stále větší renomé a význam pro světový vývoj v oboru. Svou tvorbu rozvíjejí již také designéři mladší generace, nástupci (někdy i rodinní příslušníci) a žáci první poválečné generace. Směřování evropského i světového začínají podstatně ovlivňovat pedagogové i absolventi Hochschule für Gestaltung v Ulmu a dalších specializovaných škol v Evropě, Spojených státech i Japonsku. Složení studií nabývá stále více mezinárodní charakter.