Základní konstrukce modelů

Než začnete modelovat, je dobré se zamyslet jakou cestou dojdu k co nejlepšímu výsledku za co nejkratší dobu. Předchozí kapitola odpověděla, že se budeme věnovat především modelování obecných tvarů. 

Pokud bychom měli model složený z jednoduchých tvarů, jako jsou různé rovné plochy, pravidelné hranoly a či rotační tělesa, je clay modelování nejméně vhodný nástroj a bude určitě lepší, pokud použijete soustruh či využije přirozených vlastností deskových materiálů.

Modelování z clay je specifickým nástrojem a je dobré si rozmyslet jeho aplikaci. Dokáže být výborným pomocníkem při ověřování ergonomie a proporcí.

Základním pravidlem je, že modelář modeluje pokud možno oběma rukama - k tomu se ještě mnohokrát vrátime v dalších kapitolách.

To vyžaduje, aby model měl pevnou konstrukci a byl dobře spojen s podložkou.

Základ vašeho modelu může tvořit například poměrně primitivní železná konstrukce, na které jsou připevněny deskové materiály a hrubý tvar modelu bývá vypracován pěnovým materiálem

 Proč? Obvykle je to levné, rychlé a lehké. Hlína se nanáší až  jako poslední vrstva na zvrásněný povrch (vrypy, vyvrtané díry - aby na podkladu lépe držela) v tloušťce do cca 5 centimetrů. Kdyby byl celý model z hlíny, byl by neekonomický a docházelo by k vytváření prasklin - hlína ve vyšších vrstvách pracuje dochází k puklinám - je to podobné, jako když uschne bahno v přírodě.

Na konstrukci modelů často najdeme značky značící střed či kotevní body pro umístění na cnc frézu a informace o jejich souřadnicích - pokud kombinuji souběžný vývoj v CAD a fyzickeho modelu. Modelářská hlína se dá samozřejmě frézovat pomocí cnc strojů a také se toho hojně využívá - především v automotive průmyslu. Obvykle se frézují základní tvary, nebo se pomocí skenování a následného cnc frézování vytváří potřebná symetrie.

 Každý provoz, kde se věnují frézování má určité způsoby kotvení a provedením se může lišit dle místních standardů. Nicméně dá se říci, že kotvení musí být přesné a přesně definované. Obvykle se používá ocelových pinů a ocelových pouzder zapuštěných v základové desce modelu a pomocí šroubů nebo nebo někdy jen vlastní vahou model drží na pracovní ploše stroje.

Ve školních podmínkách používáme často polystyrenové jádro, které je pomocí vrutů spojeno s pevnou podložkou (překližka, mdf deska) nebo s železnou konstrukcí.

takto připravený základ modelu  pomocí svorek připevníme k modelářskému stojanu nebo stolu.

Cílem je vytvořit stabilní konstrukcí, která bude samostojná. Až začnu modelovat, nebudu ji muset nijak přidržovat a budu moci používat obě dvě ruce i váhu svého těla k modelování. Já jsem ten, kdo určuje jaký tvar bude mít výsledný model. V okamžiku, kdy musíte model přidržovat se práce stává únavou a nepřesnou a výsledný tvar do jisté míry určuje také jeho nestabilita.

Volba polystyrenového/pěnového  jádra modelu je praktická z důvodu možných změn. Může se při modelování stát, že narazím na jádro a je potřeba ho lokálně upravit. V případě že jádro modelu je například z překližky, bude to poměrně pracná a zdlouhavá operace. U měkkých jader mnohdy stačí nůž či dláto, v případě polystyrenu proud horkého vzduchu z horkovzdušné pistole. Stává se to zejména u proporčních modelů, kdy zprvu není jasná proporce a při modelování dochází k velkému přesunu hmot.