1. Úvodem

První polovina sedmdesátých let 20. století je ještě výrazně poznamenána futurologickými, utopickými a různými radikálními vizemi designu,které se počaly rozvíjet zejména po polovině let šedesátých. Můžeme dokonce říci, že právě v této době tyto tendence vyvrcholily.

Radikální modernismus většiny těchto konceptů střídá už od konce šedesátých let kritický přístup k dosud "posvátné" v podstatě funkcionalistické (modernistické) doktríně. Terčem kritiky -nejprve především architektů, ale i filosofů a teoretiků -se stává jak estetické omezení na strohou formu bez jakýchkoli významových obsahů, tak i deformace charakteru obytného prostředí (v architektuře) a podřízenost komerčním zájmům (v designu). Konstituuje se filosofie, výtvarné umění, architektura a konečně i design postmoderny, která se po desítkách let odvažuje přiznat místo na slunci té části vizuální kultury minulosti, která neměla nic společného s mezinárodní modernou a funkcionalistickou avantgardou. Postmoderní přístupy dovolují volně nakládat s motivy z různých období a stylů (často i protichůdných) a kombinovat je. Jediným zákonem je přitom autorova vlastní invence a fantazie.

Osmdesátá léta jsou v nábytkovém a interiérovém designu a užitém umění hodnocena jako období nového uvolnění a nástupu fantazie, výstřelků a extravagancí V průmyslovém designu, resp. designu technických oborů, alespoň v první polovině desetiletí, nenastal podobný výrazný obrat či zlom. Racionální a zároveň komerčně zaměřený "dobrý design" pokračoval počátkem 80. let novými charakteristickými realizacemi firmy Braun, které by snad bylo možno dát do souvislostí s tendencí hi-tech, popř. dokonce zaznamenat umírněný vliv postmoderny. Spojení jednoduché, čitelné, vytříbené formy s respektováním nároků uživatele bylo však nadále hlavním poznávacím znakem této stále dominantní tendence v designu průmyslově vyráběných technických předmětů.Tento "setrvalý stav" symbolizuje ostatně i pozice Dietera Ramse ve vedení společnosti až do počátku devadesátých let.

Změnu v přístupu lze zaznamenat v designu pro automobilový průmysl už v první polovině 80. let. Snaha o co nejmenší odpor vzduchu automobilových karoserií nejsilnější od "aerodynamické horečky" druhé poloviny osmdesátých let, byla vedena jednak vědomím konečnosti zásob fosilních paliv, jednak novými technologickými možnostmi v lisování plechu, kdy se oblý tvar stal oproti předchozím obdobím snáze vyrobitelným. Podíl moderních projekčních metod včetně intenzivnějších postupů v měření v aerodynamickém tunelu a aplikace výpočetní techniky významně vzrostl, o slovo se stále více hlásí počítač i v samotné finální výrobě. Designér se v této situaci stává mnohem častěji integrálním členem vývojového týmu než samostatnou tvůrčí individualitou, zároveň je stále více nepostradatelný při promýšlení funkčních a ergonomických parametrů při vývoji nových vozů (a samozřejmě i jiných výrobků).

Kolem poloviny 80. let a v jejich závěru najdeme obohacení, resp. posun designérského "jazyka" k uvolněnějším formám, vzácněji se v designu průmyslových technických výrobků promítne postmoderní princip, systematicky se pak rozvíjí pojetí tzv. přátelského designu, které můžeme považovat za cestu k modernímu designu devadesátých let a v podstatě i k současné designérské tvorbě.

 ---

Dobrý design je jako možnost létat na Měsíc. Jen málokdo může něco takového uskutečnit, ale vědomí této možnosti změnilo životy milionů lidí.

Ettore Sottsass

---