Argumentační fauly
Požadavky na absolvování
Třetí téma plynule navazuje na předchozí, tedy na vedení debaty a argumentaci. Je zde rozebrána právě ta část, kterou pozitivisticky smýšlející autoři knihy Beg to Differ kritizovali, tedy rétorická stránka projevu, která může být sice používána i v kladném slova smyslu, častěji je však zneužívána (jak lze sledovat především ve společensko-politickém diskurzu). Problém je demonstrován na tzv. argumentačních faulech, které vždy vysvětlujeme nejdříve obecně a poté k nim doplňujeme příklady. Právě argumentační fauly v univerzitním prostředí (ve výuce, na konferencích) mohou vést, jak upozorňovali Meidan s Agassim, k pocitu neúspěchu. Naučit se je včas rozeznávat a odlišovat od skutečných kritických podnětů by mělo napomoci tomuto negativnímu jevu zamezit.
1. Argumentační klam (trik, faul)
- výrok, jehož smyslem je porazit oponenta bez ohledu na pravdivost
- jde o nenápadné porušení pravidel logického důkazu, působení na emoce (příp. obojí)
- klamné argumentaci se věnuje Aristotelés, O sofistických důkazech
- pokud dojde k chybné argumentaci nezáměrně = argumentační omyl, řečnická chyba
*záměrně (za účelem vítězství bez ohledu na pravdivost) = eristika
*sofisma "Rohatý": sofisma
Rohatý: „Co jsi neztratil, to máš. Neztratil jsi rohy. Tedy máš rohy.“
*Arthur Schopenhauer, Eristická dialektika