1. Kroky interpretace

Je zřejmé, že interpretace je vždy kreativním intelektuálním dílem, přesto si zde dovolujeme uvést určité kroky, kterých se lze na začátku studia přidržet.

·        první přečtení/první dojem (pasáže, nebo textu jako celku)

 

·        uvědomit si i obtížné pasáže, co mě v textu zarazilo, neznámé termíny, teorie

kontext:

·        kdo je autorem

·        do jaké tradice či filosofického směru text spadá

·        je text v úzkém kontaktu s jiným již existujícím textem (například pro četbu Patočky je potřeba znát způsob uvažování o světě u fenomenologů Edmunda Husserla a Martina Heideggera)

·        jakým literárním žánrem je text napsán (esej, odborný text, studie)

·        proč autor tento text napsal (co jím sděluje či co by chtěl sdělit?)

V případě filosofického textu může být situace komplikovaná a tyto body nebude snadné zodpovědět.

 

Následuje druhé podrobné čtení po menších částech.

·        Nalezení hlavní teze (podtrhnutí či jiné zvýraznění hlavních myšlenek) + obtížných pasáží, zajímavých bodů.

o   vlastní reflexe tématu

o   jak textu rozumím (a rozumím mu?)

o   co text sděluje a jaké stanovisko k tomu zaujímám

 

·        Formulace vlastní interpretace textu (slovně nebo písemně). Může obsahovat předchozí kroky (uvedení do kontextu, stručně sdělená/rekapitulovaná hlavní myšlenka) x musí obsahovat vlastní výkon čtenáře/interpreta (je tvůrčím vysvětlením textu, nikoli hodnocením "líbí" x "nelíbí").