1. Jak mluvit srozumitelně?

Mluvíme-li nesrozumitelně, mluvíme zbytečně. Srozumitelnost projevu není dána jen tím, jak samotný projev proneseme, je dána i tím, jak ho připravíme. Především si nepřipravujeme text s dlouhými větami. Dlouhým napsaným větám můžeme porozumět proto, že se při čtení můžeme zastavit nebo vrátit. Při poslechu to není možné. Na úkor srozumitelnosti je i používání zbytečných slov. Připravujeme-li si doslovný text projevu, všechna taková slova vyškrtáme. Srozumitelnosti naopak mohou prospět věty „navíc“. Jde o taková vyjádření, která předchozí myšlenku zopakují jinými slovy. To umožňuje posluchači zjistit, zda předtím vyslovené myšlence dobře porozuměl. Také uvádění konkrétních příkladů je něčím „navíc“, je však pro porozumění obecným idejím často nezbytné.

Srozumitelnost projevu ovlivňuje také výběr slov. Přílišné používání málo známých cizích nebo i českých slov je spíše výrazem řečníkovy samolibosti než odborné zdatnosti, kterou chtěl takto demonstrovat. Zvláště při odborném výkladu platí, že bychom měli nově zavedené odborné termíny vysvětlit. To je podmínka nutná, nikoli postačující. Jde o to, že přes naše předchozí vysvětlení není žádný posluchač schopen okamžitě vnímat nový termín jako známé slovo, ale musí si ho vždy znovu „překládat“. Doba skutečného osvojení si nového termínu je zpravidla delší než doba přednášky.