11.1 Jádro ústní prezentace

Při mluveném projevu je vhodné problém spíše zjednodušit, než jej podat v celé složitosti a dílčí problematické aspekty je možné nechat do diskuze. Tím není myšleno, že by měl řečník celý problém banalizovat. Je zapotřebí udržet rovnováhu mezi jasnou linií výkladu, které se posluchač, který o problému slyší poprvé, může držet, a nezrušením možnosti jiných úhů pohledu. Pokud víme, že publikum problém nezná, je dobré zabývat se jen podstatou věci, bez zbytečných a matoucích odboček. Posluchač se totiž ztratí snadněji než čtenář, to je třeba mít stále na paměti. Je také dobré v průběhu několikrát zopakovat, co je pro pochopení prezentace klíčové. Užitečnou radou je systematicky postupovat ve výkladu od celku k detailům, od známého k novému, od jednoduchého ke složitějšímu. Na rovině stylistické by si měl řečník pamatovat, že je zapotřebí mluvit jednoduše, stručně a jen k věci. Velmi nápomocné je též uvádění příkladů, které komplikovanější pasáže oživí, zaujmou upadající pozornost posluchačů a usnadní jim pochopení složitější problematiky.