román Stín ztrácející se v slunci

Hrdinka románu  Stín ztrácející se v slunci je rakouskou studentkou orientalistiky, která přijíždí studovat materiál pro disertaci  na universitu v Istambulu. Celý příběh je vyprávěn v ich-formě. V první části díla se hrdinka snaží přiblížit k starobylým tureckým legendám a mýtům, je přesvědčena, že mentalitu národa lze poznat pouze  díky studiu jeho historie,  stýká se s omezeným okruhem lidí (učitelkou Zevi a studentem Turgutem, u nichž bydlí) a studenty na univerzitě. Zřetelně  vnímá  bariéru mezi svým myšlením a cizí kulturou.

Ve druhé části románu se hrdinka jakoby probouzí ze svých fantazií, postupně se zdokonaluje v turečtině, dokáže se dohovořit s lidmi, nachází širší okruh přátel, poznává lásku,, a nabývá  přesvědčení,, že cizí svět lze poznat ne pochopením historie, ale současnosti“. Nehledě na blízké kontakty s Turky, stále stojí jakoby „stranou“ jejich světa, Postupně se dovídá o dvojím životě  přátel, kteří před ní  pečlivě skrývali svou politickou aktivitu, v závěru románu je Turgut zastřelen na demonstraci.

Od začátku románu je patrné, že hrdinka vnitřně zůstává ve „svém“ světě, změna místa pobytu je pouze vnější faktor. Román je prolnut prožitky mladé studentky, která se snaží o přiblížení k cizí kultuře. Její přátelé a známí jí však nepomáhají překonávat kulturní odlišnosti. Váží si jí, jsou nadšeni její znalostí turečtiny a reálií, avšak zůstali jim cizí. V průběhu textu autorka ukazuje sblížení představitelů dvou světů formou přijímání „svého“ očima „cizího“ a „cizího“ pohledem „vlastního“, zdůrazňuje  možnosti multikulturalismu založeném na toleranci, která umožňuje paralelní koexistenci dvou rozdílných kultur a náboženství a  může přispívat k jejich vzájemnému obohacování.