Vliv náboženství lze vidět v celé struktuře kultury. Náboženství je někdy s kulturou dokonce ztotožňováno, protože svým stoupencům poskytuje soubor hodnot, přesvědčení a i pokyny pro konkrétní chování. Ve společnosti ovlivňuje sociální organizaci a kontrolu, způsob řešení konfliktů, míru skupinové solidarity, politiku (vztah výkonné moci a církve), obchodní praktiky, systém vzdělávání atd.

V rovině interkulturní komunikace se příslušnost k určitému náboženství, respektive víra nebo sekularismus, nutně projevují, neboť náboženství, vnímání a chování jsou

neoddělitelně propletené. Náboženství ovlivňuje individuální chování, určuje kódy osobní etiky. Jedinci může pomáhat řešit problémy, usnadňuje mu rozhodování mezi tím, co je správně, a co nesprávné, řešit smysl života.

V interkulturní komunikaci je sféra náboženství jednou z nejvíce riskantních zón. V cizí zemi se doporučuje respektovat pozici kulturní minority. Rusové pro to mají několik trefných přísloví:

  • В чужой монастырь со своим уставом не ходят. (Do cizího chrámu se nechodí s vlastním pravidly.)
  • Свой обычай в чужой домне носи.(Do cizího domu nenos svoje zvyky.)
  •  С волками жить, по-волчьи выт. Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti.)


Larry A. Samovar, Richard E. Porter, Edwin R. McDaniel & Carolyn S. Roy. Communication Between Cultures, © 2013, 2010, 2007 Wadsworth, Cengage Learning, s. 40. 126-127.

Naposledy změněno: pátek, 28. prosince 2018, 12.22