Cíle současné výtvarné výchovy
Autorka studijního textu: Monika Plíhalová.
Pojetí výtvarného vzdělávání prošlo napříč staletími podstatnými změnami. Od původního předmětu „kreslení“ koncem 18. století do povinného vzdělávání se cíle a zaměření vyučovaného předmětu posunuly směrem k otevření se světu dítěte, jeho přirozeným potřebám i vývojovým specifikům. Výrazně se přiklonily také k aktuálním tendencím výtvarného umění jako neodmyslitelné základně výtvarného vzdělávání.
Výtvarná výchova je chápána jako součást všeobecného vzdělávání. Výtvarné vzdělávání nepřináší účinek pouze pro úzkou skupinu výtvarně nadaných dětí, ale umožnuje každému jednotlivci nalézt skrze výtvarné činnosti cestu k vypořádání se s okolním světem, a to s uplatněním smyslového vnímání, emocionálního a racionálního poznávání i logického myšlení (Hazuková, 2011).
Výtvarná výchova je vzdálena direktivním návodům a zaručeným postupům. V souladu s aktuálními tendencemi v preprimárním vzdělávání se pohybuje v proudu pedagogického konstruktivismu, v němž se mění pozice dítěte z pasivního příjemce na aktivního tvůrce (Stadlerová, 2010). Nadměrné využívání šablon a schematických řešení výtvarných úkolů ustupuje ve prospěch autentického výtvarného projevu dítěte motivovaného vhodně zvoleným námětem.
Mezi hlavní přínosy výtvarné výchovy nepatří v první řadě zobrazovací schopnosti dítěte. Výtvarnou výchovu provází oproti tomu podpora dovedností potřebných k životu v proměnlivém světě současné společnosti, ve které výtvarná tvořivost a schopnost dešifrovat vizuální sdělení nachází širší uplatnění nežli slepý nácvik technických postupů a bezduchá výroba ornamentálních kompozic (Šobáňová, Musilová, Beková, 2014).
Nelze opomíjet význam výtvarného umění coby nositele obsahu i prostředků výtvarného vzdělávání. Jen těžko si lze představit výtvarnou výchovu bez opory o uměleckou tvorbu. Současné tendence výtvarného umění přitom hrají stejně důležitou roli jako jeho dlouholetá tradice.
Pojetí výtvarné výchovy je odvislé od podoby současné kultury. Rozvíjení orientace v současné kultuře, kterou jsme díky přebytku všudypřítomných obrazů navykli označovat jako „vizuální“, nabývá ve výtvarné výchově mimořádné důležitosti.
Obrázek: Hra a experiment ve výtvarné výchově. Promítání ústřižků z barevných fólií prostřednictvím meotaru. Foto z archivu autorky.
Příklady dobré praxe:
Webinář o linorytu pro děti z 1. stupně "Nehlaď ježka proti srsti!" – volba motivačního námětu.
Výtvarná hra se světelnou instalací – výtvarné vyjadřovací prostředky současného umění jako inspirace k výtvarné výchově.
Zdroje:
HAZUKOVÁ, Helena. Výtvarné činnosti v předškolním vzdělávání. Praha: Raabe, 2011. Nahlížet - nacházet. ISBN 978-80-87553-30-5.
STADLEROVÁ, Hana. ZOP: zkušenost, odbornost, praxe v psychodidaktické přípravě učitele výtvarné výchovy v primárním vzdělávání. Brno: Masarykova univerzita, 2010. ISBN 978-80-210-5399-1.
ŠOBÁŇOVÁ, Petra, Jana MUSILOVÁ a Monika BEKOVÁ. Přínos vzdělávacího oboru výtvarná výchova očima výtvarných pedagogů. In: UHL SKŘIVANOVÁ, Věra (ed.) Pedagogika umění - umění pedagogiky, aneb, Přínos oboru výtvarná výchova ke všeobecnému vzdělávání. Ústí nad Labem: UJEP, 2014, 57 - 82. ISBN 978-80-7414-663-3.