Přehled tématu

Vývoj environmentálních politik na českém území

 

• podobně jako na evropské úrovni i na českém území prošly envi. politiky dynamickým vývojem
• původně envi. otázky v soukromé sféře – politické autority do nich nezasahovaly
• první regulace v období monarchie – lesní a vodní hospodářství
• české území prošlo velkou industrializací, ale dominovalo lehké strojírenství – menší vliv na životní prostředí
• v období První republiky téma fakticky neřešeno (jen úprava myslivecké samosprávy, aktivity v oblasti lesů, vod a půdy na vládní úrovni)

 

Období komunistického Československa

• po druhé světové válce reorganizace ekonomiky – dominance těžkého průmyslu (hutnictví a ocelářství, těžké strojírenství, chemický průmysl)
• roste poptávka po energii – ta pochází z hnědouhelných elektráren - značné emise, navíc zásadní poškození krajiny (zanikají sídla, změna rázu krajiny, emise prachu a hluku)
• emise prachu, oxidu siřičitého, oxidu uhličitého, oxidů dusíku, těžkých kovů (rtuti)
• značné náklady na řešení důsledků – v první řadě v oblasti zdravotnictví
• historické interpretace reakce komunistického režimu se liší: podle některých od roku 1960 problémy uznány a rozvíjena legislativa (Eagle Glassheim)
• podle jiných uznání a právní úprava jen naoko (J. W. Carter)
• období 1966–1968 – náznak diskuse, média publikují sérii zpráv o stavu životního prostředí, politici v deklaratorní rovině reagují a vedou obecnou debatu
• i po pražském jaru má problematika určitou publicitu – dokonce zapojení do mezinárodních aktivit – Sympozium OSN o problémech životního prostředí se konalo v roce 1971 v Praze (příprava agendy na konferenci ve Stockholmu 1972)
• v tomto období začíná monitorování stavu životního prostředí – publicita výsledků omezená a diskuse určovaná režimem (součást propagandy)
• zapojení Akademie věd (přírodovědných sekcí) – série zpráv, díky nim se toho o vývoji stavu živ. prostředí ví celkem dost
• Petr Pavlínek, John Pickles  dokládají, že informace v jisté formě byly a určitá data se sbírala – problémem byl důraz na ekonomickou produkci (zajištění základních potřeb společnosti – nepsaný pakt mezi režimem a občany) – pokud by nebyly zajištěny základní potřeby, lidé se vůči režimu spíše vymezí
• rozdíl ekonomických systémů – centrálně plánovaná ekonomika vs. tržní ekonomika
• důležitým faktorem byla demokracie – rozhodování založené na politické odpovědnosti za důsledky, možnost společnosti nastolovat témata, svobodný tok relevantních informací o životním prostředí, občanské svobody (sdružování, shromažďování, svoboda projevu)
• režim v Československu silně zaměřen na ekonomickou výkonnost – v oblasti těžkého průmyslu (role přisouzená v rámci východního bloku)
• stav životního prostředí na druhé koleji – stává se předmětem diskuse a iniciativ jen v případě zásadních a viditelných problémů, které nelze ignorovat
• reálně měly iniciativy původ zejména uvnitř KSČ – ať už z lokální či regionální úrovně či dotčených resortů

 

60. léta 20. století

• ve druhé polovině 60. let vydána první vlna envi. zákonů – vysvětlováno narůstající industrializací a „zásadním závazkem ochrany životních standardů dělníků“
• nová působnost ONV – sledovat emise škodlivin (zejm. vzduch a voda) a vybírat pokuty od závodů, které překračují limity
• možnost odvolání ke KNV – zde možnost prokázat, že snížení emisí není „v zájmu lidu“ (není technicky možné při zachování objemu výroby, bylo by příliš nákladné apod.)
• důvody pro přijetí prvních environmentálních zákonů nejsou zcela zřejmé: zvyšuje se viditelné znečištění; v některých regionech tendence obyvatel stěhovat se pryč (hlavně severní Čechy); velký vliv správy v oblasti zdravotnictví (jasné dopady na zdraví obyvatel) – zejm. okresní hygienické správy aktivní (známý např. František Švec, vedoucí okresní hygienické stanice v Mostě)
• úhel pohledu na envi. témata se stáčí k ochraně lidského zdraví (paradox, bylo to díky zásadní míře znečištění) – výskyt rakoviny, plicních onemocnění, obecně vyšší úmrtnosti v regionech s horším stavem životního prostředí
• ONV začínají identifikovat problémy a jejich řešení vkládat do plánů (pětiletek) – emise prachu, SOx, těžkých kovů, emise hluku
• implementace se ale víceméně nekonala – realita znárodněného hospodářství = státní podnik má normy na objem výroby, kvůli jejich splnění překračuje emisní limity, je mu udělena sankce (ONV – státní podnik platí státu pokutu), nicméně KNV sníží či odpustí sankci
• stát tak vlastně předstírá implementaci, reálné řešení není v sankcích, ale přenastavení priorit a investici do technologií, k čemuž však nedošlo
• František Hrubín (1952): Z komínů se kouří, slunce oči mhouří, mhuř si oči mhuř, kdyby se z nich nekouřilo, bylo by nám hůř
• řada vedlejších efektů znečištění – např. obtížné budování pozitivního stavu k prostředí, kde lidé žijí, vyšší míra depresí, alkoholismu, podstatně vyšší míra sebevražd, vyšší kriminalita a rozvodovost
• v období pražského jara jsou daná témata opakovaně veřejně prezentována – v mediální sféře hlavní platformou Literární noviny (Vladimír Karfík, Václav Smil) – ignorování sociálních, zdravotních a kulturních nákladů znečištění, diskuse o „únosnosti“ životního prostředí a překročení její míry
• diskuse vedena mezi experty a aktivisty, obecná populace tuto agendu ani v období pražského jara aktivně nenastolovala

70. a 80. léta 20. století

• v období normalizace je téma občasně nastolováno režimem samotným, většinou jako informace o velmi konkrétním problému spojená s nějakým opatřením, které má pomoci (celaskon do škol, školy v přírodě, preventivní prohlídky)
• do poloviny 80. let ze strany společnosti není téma výrazněji nastolováno
• režim „potřeboval vyrábět“ – ekonomické fungování nutné pro naplnění  tiché dohody směňující naplnění životních potřeb společnosti za politickou loajalitu (tichou podporu režimu)
• Akademie věd čas od času potvrzovala ve svých výzkumech, že přístup režimu odpovídá preferencím obyvatel – např. opakovaně provedené studie v okrese Most ukázaly, že 90 % respondentů si je vědomo špatného stavu životního prostředí, zároveň 80 % obyvatel odpovědělo, že ekonomický význam dolů převyšuje negativní dopady na životní prostředí – závěrem studií bylo, že „absence kritického pohledu na stav ŽP je dána tím, že dělníci se identifikují s továrnou a místem, kde žijí“ – reálně měla zásadní vliv propaganda a absence relevantních informací o dopadech znečištění na jejich život
• průmyslové oblasti často na územích s původně německým osídlením – po redistribuci nemovitého majetku mnoho osob bez vztahu k místu, ale zato loajálních režimu (nabyly majetek Němců skoro za nic)
• po celou dobu komunistického režimu sice podnikány legislativní i veřejnosprávní aktivity, ale envi. politika není politickou prioritou – hygienické stanice „politicky na okraji“, kverulanti
• dominuje důraz na produkci
• v 70. letech Akademie věd vydává zprávy o znečištění vzduchu, vody, půdy – ale nejsou veřejně dostupné (občas unikají a jsou využívány disentem)
• 1971 sympozium OSN o problémech životního prostředí – československá delegace představila velmi otevřeně dilemata z oblasti (produkce vs. znečištění), prezentována jsou chmurná data o stavu životního prostředí
• nicméně aktivity na mezinárodním poli nepokračují – kvůli sporům ohledně statusu Východního Německa československá delegace není na Stockholmské konferenci o životním prostředí člověka v roce 1972
• nicméně formálně se ČSSR hlásí k části závěrů konference – vědecko-technická revoluce v ochraně životního prostředí (nové technologie povedou ke zlepšení situace)
• 1973 – zásadní zpráva AV – vztah člověka a životního prostředí dosáhl meze, kdy začínají dopady znečištění prostředí ovlivňovat biologickou stránku člověka (civilizační nemoci), ale také narušovat spotřební řetězec (zejm. zdroje vody) – bez doporučení v politické oblasti
• 1977 – podobné vyznění zprávy AV, výzva po zakomponování negativních efektů do ekonomických úvah (počítání tzv. přímých a nepřímých nákladů znečištění) – zároveň ale zpráva konstatuje, že kvantifikace je obtížná – nutnost sankcionování a investic
• paralelně s tím velká politizace tématu – Geografický institut AV 1973 „životní prostředí je módním tématem v těchto dnech v propagandě napadající naši zemi (ze Západu)
• jedna z oblastí soupeření během studené války – snadná omluvenka pro neřešení reálných problémů
• v 70. letech nicméně první dílčí inovace zlepšující situaci – odprašovače tepelných elektráren
• preferovány inovace technologií před poklesem produkce – ale neúspěchy ve vyvíjení technologií to limitovaly (třeba v 80. letech snaha vyvinout odsiřovací zařízení ve spolupráci s NDR – neúspěch, západní technologie příliš nákladná i kvůli poklesu hodnoty měny)
• navíc nárůst ceny zemního plynu na světovém trhu = pokles dodávek ze SSSR, ve výsledku spalováno ještě více uhlí
• pokračuje politika neuplatňování sankcí, udělování výjimek – na časově omezenou dobu, čekají se inovace, ale neustále prodlužováno
• snaha propagandy rámovat problém jako globální, který ani nemá řešení – záběry ze znečištěného západu
• Západní Německo čím dál agresivnější v rétorice – v 80. letech otevřená kritika Východního bloku, demonstrace dopadů znečištění za hranicemi
• roste aktivita disentu ve vztahu k envi. tématům – režim v 80. letech přísněji kontroluje tok informací, disidenti se snaží šíři reporty a zprávy a reálném stavu životního prostředí
• pokračuje dílčí debata o tématu na substátní úrovni – ale není do ní zapojována veřejnost
• bez velkých změn v investování či energetické politice v 80. letech
• signatáři Charty 77 spojovali envi. otázky se základními lidskými právy a svobodami – v období 1981 až 1983 signatáři publikují části zpráv AV o stavu životního prostředí v sérii dopisů – fakticky obvinění režimu, že ví o negativních efektech znečištění na lidské zdraví, ale nic s tím nedělá
• velmi aktivní role sudetoněmeckých hnutí v SRN – mediální aktivity ukazující kontrast mezi kdysi bohatou kulturní krajinou a situací 80. let
• fenomén mrtvých lesů – waldsterben – symbol, základ prezentace problému
• mimoto také kontaminace vody v řekách (barevné Labe), snižující se délka dožití
• zajímavá výměna názorů mezi bavorským zemským kancléřem Franzem Josefem Straussem (jinak antienvironmentalista) – stížnost ohledně přeshraničního znečištění – reakce v Rudém právu – nehorázné obvinění a demagogie Bavorů, kteří chtějí odpovědnost za své znečištění přenést na komunistické Československo
• obecně roste západní krtika celého ekonomického modelu východního bloku a envi. problémy jsou jedním z hlavních negativních rysů – důkaz neúspěchu centrálně plánovaných ekonomik
•  v 80. let rozvoj víceméně propagandistických aktivit jako reakci na kritiku – školy v přírodě, dodávky celaskonu 128 tis. dětem ve znečištěných regionech, příspěvek až 2000 Kč pro osoby žijící v severních Čechách déle než 10 let („pohřební bonus“)
• 1982 – ministerstvo zdravotnictví uvaluje embargo na datao vlivu živ. prostř. na lidi
• situace se zhoršuje – média dílčím způsobem informují, nicméně vždy v pozitivním vyznění, děti nám rostou, dostávají přesnídávky – info ve stylu „není to černobílé“, „není tak zle“

 

Hodnocení komunistického režimu

• není snadné – více rovin
• ideologie státního socialismu je v jistém smyslu antietická vůči životnímu prostředí (dobývání přírody, poručíme větru dešti, dělník ve středu všeho) – časté odkazy na nekompatibilitu ochrany živ. prostředí a socialismu
• nicméně i zde došlo k vývoji – antietický rozměr určitě platí pro období stalinismu, dobyvačných charakter režimu vůči přírodě
• v 70. a 80. letech už to jednoznačné není – řada iniciativ zaměřených hlavně na ochranu zdraví obyvatel, existence legislativy, získávání informací o stavu živ. prostředí – ale vždy mimo hlavní priority
• pravděpodobně hlavním důvodem obava z dopadů znečištění a jeho vizibilita – to je důvod, proč se třeba neřeší Nox ve městech
• někteří západní akademici vedou debatu v tom smyslu, že společnost si vlastně ani řešení nepřála – zapomínají na charakter režimu, který nesdílel informace, vedl propagandu, neumožnil porovnání se zbytkem světa apod. – jakoby společnost a politická sféra byly zajedno v tom, že živ. prostředí není priorita a byla to jakási přirozená charakteristika společnosti