Vymezení, pojmy, hlavní osobnosti
Fauvismus jako jedno z prvních avantgardních hnutí 20. století. Oficiálně se skupina zformovala v roce 1905 pod vedením Henriho Matisse na společné výstavě Podzimní salon. Název, kterým se honosili, měl původně posměšný význam. Pochází od kritika Louise Vauxcella, který do časopisu Gil Blas napsal o výstavě, konkrétně o klasicizující soše Alberta Marqueta, že je „Donatello au milieu des fauves“, tj. Donatello mezi šelmami. Počátky hnutí však spadají ještě do 90. let 19. století, kdy se někteří budoucí fauvisté (Manguin, Matisse, Camoin a Marquet) poznali během studia v ateliéru profesora Gustava Moreaua na pařížské akademii Julian. Následné jádro skupiny vykrystalizovalo kolem Henriho Matisse, André Deraina a Maurice Vlamincka, které doplnila trojice umělců (Georges Braque, Raoul Dufy a Othon Friesz), kteří do Paříže přišli z Le Havru, kde spolu před tím studovali. Hnutí nemělo od počátku jednotný program nebo manifest, proto se skupina rozpadla poměrně záhy, v roce 1908. Někteří členové se vydali cestou vlastního experimentování či se přiklonili k jinému směru (např. Georges Braque a André Derain ke kubismu). Zásadám fauvismu zůstali věrní i nadále jen Henri Matisse a Raoul Dufy.
Fauvisté byli inspirování dílem postimpresionistů, zejména je ovlivnila jejich práce s barvami a komplementárními dvojicemi. Fauvistům šlo o čistou barvu a její barevné působení, o jednoduchou zkratku; konstrukce obrazu spočívá zcela v rytmu barevných ploch bez modelace prostoru či stínování. Zobrazovaný námět je často deformovaný, linie má dekorativní účel. Obrazy jsou založeny zcela na výrazovém účinku barvy. Barevná deformace zobrazovaných námětů se odehrává v rovině čisté výtvarnosti, na rozdíl od expresionismu nemá obraz povahu existenciálního či subjektivně psychologického výkřiku. Jasné a silné barvy, které jsou neobvykle stupňované do kontrastního účinku, jsou nanášeny bez modelace, přímými tahy štětce a zcela rezignují na iluzionistické efekty a klasickou výstavbu prostoru.
Pro fauvismus jsou charakteristické jasné čisté barvy s vlastní autonomií. Náměty děl nemají povahu společenské obžaloby či závažný politický či psychologický obsah, jak se s tím setkáváme u expresionistů, ba naopak – náměty děl vychází ještě z „banálních témat“ impresionistického malířství – krajiny, pohledy na vodní toky, pobřežní scenérie, zátiší, portréty, akty.
Hlavní osobnosti a díla:
Henri Matisse (1869-1954)
Jeden ze zakladatelů fauvismu, jehož zásadám zůstal věrný celé své tvůrčí období. Charakteristické jsou pro něj jasné plné barvy a subtilní linie kresby. Krom malby se věnoval knižní ilustraci a sochařství (jeho posledním dílem je krucifix v Růžencové kapli ve Vence). V roce 1941 po vážné operaci a onemocnění rakovinou zůstal upoután na vozík a nemohl se věnovat olejomalbě. Vynalezl svou techniku koláže z barevných papírů připomínající jeho malby, kterou nazval gouaches découpées - sám ji charakterizoval jako malbu nůžkami. Vznikly tak sugestivní obrazy připomínající jeho malířská díla, které vytvořily poetickou tečku za jeho celoživotním dílem.
Další osobnosti: