Expresionismus v Evropě
Expresionistická díla v sobě nesou silný výrazový obsah, trudnomyslnost, mučivé pochybnosti o lidském individuu (→Die Brücke). Většina expresionistických obrazů v sobě nese, na rozdíl od děl fauvistů, skrytou symboliku.
Expresionismus můžeme rozdělit do tří období:
První období (1855-1905) můžeme nazvat spíše předehrou, reakcí na akademismus, naturalismus a impresionismus a projevují se v něm vlivy secese a symbolismu. Charakteristická je preciznost kresby místy přecházející až do karikatury a prudká barevnost.
Hlavní představitelé: Vincent van Gogh, Henri de Toulouse Lautrec, James Ensor, Edvard Munch
Druhé období (1905-1914) charakterizují umělecké skupiny založené v předvečer první světové války, které jsou nositelem vlastního expresionistického hnutí.
Hlavní představitelé: Die Brücke, Der Blaue Reiter, Neue Künstlervereinigung
→ Skupina Die Brücke byla založena v Drážďanech v roce 1905 čtyřmi studenty architektury (Fritz Bleyl, Erich Heckel, Ernst Ludwig Kirchner, Karl Schmidt Rottluff). Později k nim přistoupili Emil Nolde, Max Pechstein a Otto Mueller. Název skupiny byl inspirován citátem z díla Tak pravil Zarathustra od Friedricha Nietzscheho – člověk je mostem, je přechodem a zánikem. V roce 1911 se členové skupiny přestěhovali do Berlína. Skupina se rozpadla v roce 1913. Ve své tvorbě reflektovali členové skupiny městskou tématiku, věnovali se aktům, později v omezené míře i krajinám. Charakteristické pro jejich tvorbu jsou ostré linie, celková hrubost (snad ovlivněná dřevorytem), deformace tvarů, kontrastní použití barev - členové skupiny se snažili o jednotný umělecký styl. Krom malby se věnovali dřevorytu (dřevorytem byl vytvořen i manifest sepsaný E. L. Kirchnerem) a jsou považováni také za první, kteří používali techniku linorytu.
→ Skupina Der Blaue Reiter se seskupila v Mnichově kolem Vasilije Kandinskeho a Franze Marca, kteří vydávali stejnojmenný almanach (poprvé vydán 1911, v témže roce měl spolek svou první výstavu). Původně se Kandiskij a Marc účastnili založení a posléze i výstav spolku Neue Künstlervereinigung, ovšem vzhledem k názorové roztržce ze spolku odešli a založili vlastní skupinu. Krom výtvarných umělců byli ve spolku spisovatelé, básníci a hudební skladatelé, kteří se věnovali hledání duchovních základů nové mezinárodní kultury. Z dalších výtvarných umělců sdružených ve skupině jmenujme Paula Klee, Gabrielu Münterovou, Augusta Mackeho, Alexeje von Jawlenskeho, Lyonela Feiningera. Pro výtvarný jazyk členů skupiny jsou příznačné hluboké emoce, jasné barvy a citlivé vyjádření námětů. Náměty obrazů jsou výrazně lyričtější než u skupiny Die Brücke, kde často vyplývaly na povrch neutěšené sociální poměry městské společnosti. Fungování skupiny Der Blaue Reiter ukončila první světová válka. Skupina měla po první světové válce své přímé pokračování ve skupině Der blaue Vier založené v roce 1924 (Kandinsky, von Jawlensky, Feininger, Klee).
Třetí období (1914-1925) zahrnuje první světovou válku a reflektuje kruté skutečnosti z válečného dění. Končí nástupem nové věcnosti (Neue Sachlichkeit) a nástupem nového klasicismu.
Hlavní představitelé: Otto Dix,
Georges Grosz, Marcel Gromaire, Max Beckmann, Conrad Felixmüller
Další představitelé expresionismu mimo Německo:
Expresionismus zakotvil v umění německých zemí poměrně silnou tradici, která se udržela v různých obměnách po celé 20. století. Umění expresionismu a dalších avantgardních směrů bylo odsouzeno na nacistické výstavě Die entartete Kunst (Zvrhlé umění) v roce 1937, umělci byli stíháni, jejich díla ničena. Slavná tradice expresionismu oživla záhy po druhé světové válce, i mj. na protest proti předchozímu odmítání nacistického režimu (tzv. patetický realismus, skupina Vision). Další silná vlna expresionismu se zdvihla na konci 70. let (neoexpresionismus).
Pokračovatelé:
Patetický realismus (Georg Baselitz, Eugen Schönbeck), skupina Vision (Bernd Koberling, Karl Horst Hödicke), neoexpresionismus – skupina Neue Wilde