Vliv expresionismu zachvátil i české umění. Velký vliv na tom měla i výstava Edvarda Muncha, která se v Praze konala v roce 1905. České umění vlivem velkých souhrnných výstav (např. Rodinova výstava v roce 1902) přímo rezonovalo s evropskou scénou.

Expresionistické tendence nejlépe reprezentují v českém umění příslušníci skupiny Osma, což bylo volné uskupení osmi malířů (Emil Filla, Bohumil Kubišta, Antonín Procházka, Otakar Kubín, Vincenc Beneš, Bedřich Feigl, Max Horb a Emil Artur Pitterman Longen), kteří společně vystoupili na výstavě v roce 1907. Malíři nesdíleli jednotný styl, všichni však výrazem malby táhli k expresivním tendencím svým zájmem o pojetí barvy. Velkými vzory byli van Gogh, Cézanne a Munch, jehož souborná výstava v Praze silně ovlivnila českou uměleckou scénu.

Expresivní tendence se však projevili i u umělců, kteří stáli mimo skupinu – jednalo se především o Václava Špálu, Karla Čapka, Jana Zrzavého, Jindřicha Prucha, Alfréda Justize a ze sochařů Otto Gutfreunda. Samozřejmě, že expresionismem byli ovlivnění i Němci tvořící v Praze, neboť nesmíme zapomínat, že Čechy, resp. Království české bylo stále ve svazku habsburské mnohonárodnostní monarchie. Expresionistické tendence byli tehdy vlastní i některým vyučujícím na pražské akademii, např. profesorovi grafiky Augustu Brömsemu, který tak ovlivnil řadu svých žáků.

               →Prager Pilgergruppe – Anton Bruder, Josef Hegenbarth

Tendence z českého umění však nevymizeli – tíhnutí k expresionismu se do českého umění vrátilo ještě před druhou světovou válkou:

→ skupina Sedm v říjnu (Václav Hejna, Josef Liesler, Arnošt Pderlík, Václav Plátek, Zdeněk Seydl, Jan Lukas, Lev Nerad)


Zuletzt geändert: Donnerstag, 25. November 2021, 15:11