Postmodernismus - pojmy a přístupy

Postmoderna je považována za nový směr současných tendencí umění, resp. je používána k označení určité fáze moderního umění. Tento postoj zaujali jak obránci modernismu, jako Clement Greenberg, tak radikální odpůrci modernismu. Postmoderní nespokojenost s tím či oním vysoce modernistickým stylem součástí experimentování s vrcholným modernismem, které dává zrod novým stylům. V kontextu estetiky a umění je významným filozofem postmoderny Jean-François Lyotard. Mnoho kritiků se domnívá, že postmoderní umění vychází z moderního umění. Navrhovaná data pro posun od moderny k postmoderně zahrnují různá data -1914 v Evropě a 1962 nebo 1968 v Americe. Tyto debaty neustále probíhají s ohledem na umělecká hnutí a období. Konec období postmoderního umění se datuje na konec 80. let, kdy slovo postmodernismus ztratilo velkou část své kritické rezonance.

Postmodernismus čerpá z hnutí, která vycházejí z trendů v modernismu, reagují na ně nebo je odmítají. Postavení avantgardy je kontroverzní: mnoho badatelů tvrdí, že vizionářství, progresivita a pokrok jsou zásadní pro poslání umění v současnosti. Postmodernismus odmítá představu o lineárním pokroku nebo pokroku v umění jako takovém, a tak si klade za cíl zvrátit „mýtus avantgardy“. Někdy se hovoří také o konci velkých příběhů. Na počátku 20. století existoval ustálený estetický ideál klasické krásy, který jakou bouře smetla avantgardní hnutí.  Z formy protestu se však začal stávat obchodní artikl. Místo hodnot etických a estetických prim zaujaly hodnoty tržní bez ohledu na vkus. Jednou z charakteristik postmoderního umění je jeho prolínání vysoké a nízké kultury prostřednictvím použití průmyslových materiálů a popkultury. Používání nízkých forem umění bylo již součástí modernistického experimentování, ale postmoderní umění stírá rozdíly mezi tím, co je vnímáno jako výtvarné nebo vysoké umění, a tím, co je obecně vnímáno jako nízké umění nebo kýč. Dalšími definujícími rysy jsou pluralismus a rozmanitost, významová nejednoznačnost. Postmoderní díla ráda využívají starší vzory, se kterými však zachází naprosto svévolně.

K postmoderním hnutím v rámci umění je řazeno konceptuální umění, instalace, performance, lowbrow art, intermedia a digitální umění, appropriation art a většina „neo“ směrů.