Úvod

V této kapitole se budeme zabývat hlavně principem, funkcí a parametry digitálních kamer, nebo-li camcorderů. Kromě těchto informací práce zahrnuje, mimo jiné, i stručný pohled na vývoj videokamer od éry analogových přístrojů a popis častých chyb při používání. Z historie Pokud se ponoříme do samých počátků historie záznamových zařízení pohyblivého obrazu, ocitneme se až v roce 1874. V té době se objevil vynález zvaný astronomický revolver, zařízení, které se opravdu podobalo zbrani. S pomocí hodinového stroje otáčel vynález kruhovou fotografickou deskou, na níž se v časovém intervalu ukládaly jednotlivé snímky.

Obr. 1, 2 Fotografická ručnice a Let pelikána zachycený fotografickou ručnicí

Další velký rozvoj v oblasti kamer přišel s vynálezem celuloidového filmu, který vystřídal otočnou fotografickou desku a stal se hlavním záznamovým médiem. Tento film měl šířku 35 mm a boční děrování, které zaručovalo přesnější posun filmu. Další zdokonalení pak zajistil vynález kinematografu v roce 1895, kdy se z čistě záznamového zařízení stalo zařízení projekční. V této době se řešil zvukový doprovod používáním gramofonových desek, které později nahradil optický záznam zvukové stopy přímo na okraji filmu. Později byl záznam vylepšen o možnost pořizování barevných snímků. Významným technologickým milníkem ve vývoji kamer byl v roce 1953 vynález magnetického záznamu obrazu. Od této doby se začaly kamery dělit na klasické filmové a na kamery se záznamem na magnetický pásek. Uživatelský komfort poté ještě zvýšil výrobek značky JVC a to systém VHS a jeho zmenšená verze VHS-C. Souběžně s vývojem systému VHS běžel i vývoj prvních digitálních záznamových zařízení. Nicméně VHS systém se stal standardem a na digitálním záznamu se tak ještě téměř čtvrt století pracovalo. V roce 1995 se pak objevily první digitální standardy, díky kterým byla tato zařízení vhodná i pro domácí využití.