Pojem NÁROD

Pojem "národ" - rámcové vymezení

Národ je skupina lidí, kteří jsou přesvědčeni, že k sobě kulturně a politicky patří. Ačkoli dnešní národy budí dojem, že jsou starobylé a členství v některém z nich (národnost) je součástí lidské přirozenosti, zformovaly se až v průběhu 19. století v souvislosti s rozvojem průmyslu a rozpadem feudálního systému. V kontextu sociálních proměn modernizujících se evropských společností se o sobě lidé naučili přemýšlet jako o příslušnících národů, tzn. osvojili si ideologii nacionalismu. Nacionalismus obecně spočívá v přesvědčení, že lidé, kteří jsou si kulturně podobní (mluví stejným jazykem, žijí na jednom území, vyznávají stejné hodnoty, praktikují podobné zvyky), mají tvořit samostatnou politickou jednotku, v ideálním případě (národní) stát, ve kterém si budou spravovat „svoje věci“ sami bez „cizího“ vlivu. Na základě nacionalismem motivovaných požadavků vznikla v průběhu 19. a 20. století většina současných (nejen) evropských států. Jednotlivé nacionalismy, resp. národy a (národní) státy, se od sebe liší podle toho, který znak zdůrazňují jako hlavní ukazatel kulturní (a potažmo politické) sounáležitosti. V některých případech je představa o příslušnosti jedince k národu určena především teritoriálně (za Francouze nebo Švýcara je ideálně považován ten, kdo se narodil na francouzském či švýcarském území), v jiných případech pokrevně (Němcem je z hlediska německého nacionalismu ten, kdo se narodil německým rodičům), v dalších případech jako hlavní kritérium příslušnosti vystupuje náboženství (například u Srbů a Chorvatů). Který znak nebo které znaky jsou z řady možných vybrány jako charakteristické pro určitý národ, vyplývá z konkrétních historicko-politických souvislostí, resp. z potřeby jednoznačně odlišit, kdo jsme „my“ a kdo jsou „oni“. V českém nacionalismu na přelomu 19. a 20. století tak nikoli překvapivě coby klíčové kritérium češství vynikal jazyk, neboť například náboženské vyznání by v tehdejších podmínkách habsburské monarchie postrádalo rozlišovací účinnost. Podstatným rysem každého jednotlivého nacionalismu je, že se formuje v opozici ke konkurenčním nacionalismům a z nich vyplývajícím politickým (státotvorným) projektům. Přesvědčivost národní myšlenky je obvykle umocňována ideologickou konstrukcí odvěkého národního nepřítele, která ovšem stojí v pozadí mnoha násilností, v extrému až genocidálních.