Základní pojmy

Rozlišení videa uvádí, kolika body jsou tvořeny vodorovné řádky videa, viz obrázek 30. Počet vodorovných řádků na obrazovce nazýváme jako vertikální rozlišení, které je jednou z mnoha charakteristik digitálního videa. Rozlišení pro digitální video se uvádí v pixelech. V řádcích se udává rozlišení pro analogové video.

Metody snímání obrazu jsou dvě, a to prokládané snímání nebo progresivní snímání. V případě prokládaného videa je každý snímek rozdělen na dva půlsnímky, které trvají polovinu doby celého snímku. První půlsnímek obsahuje liché řádky. Druhý půlsnímek obsahuje řádky sudé. Prokládání je typické pro staré analogové standardy. Progresivní video tyto půlsnímky neobsahuje, každý řádek je vykreslován v daném pořadí a využívá se pro digitální video.

Video se skládá z několika obrazů, které jsou pouštěny rychle za sebou a vyvolávají tak vjem plynulého pohybu. Snímkovací frekvence udává počet snímků obrazů videa za jednotku času, nejčastěji za vteřinu. Pro vyvolání plynulého obrazuje potřeba minimální frekvence 24 snímků za vteřinu.

Standardy videa jsou různé pro země. Mezi standardy videa patří NTSC, PAL, SECAM nebo HDTV. NTSC má vertikální rozlišení 525 bodů a snímkovací frekvencí 29,97 snímku za vteřinu. Standard PAL má vertikální rozlišení 625 bodů a snímkovací frekvenci 25 snímků za sekundu. Stejné parametry, jako má PAL, má i standard SECAM. Standard HDTV má vertikální rozlišení 1080 bodů a snímkovací frekvence 60, 30 nebo 24 snímků za sekundu. V dnešní době je nejčastěji využíván standard HDTV, ovšem v budoucnu ho nahradí 4K s vertikálním rozlišením 4000 bodů.

Poměr stran udává poměr šířky a výšky obrazu. Televizní přijímače mají poměr stan 4:3. HDTV přijímače mají poměr stran 16:9, viz obrázek 31.

Datový tok udává množství digitálních informací, které jsou přeneseny za jednotku času, nejčastěji za jednu vteřinu. Obecně platí, že čím větší je datový tok, tím kvalitnější je pořizované video. Datový tok rozdělujeme na dva typy, na konstantní datový tok a na variabilní datový tok. Konstantní datový tok je neměnný a je vždy stejný. Variabilní datový tok se mění v závislosti na popisu obrazu pomocí bitů. Pokud není potřeba pro popsání obrazu přenést všechny bity, nepřenesou se. Jestliže je potřeba přenést více bitů, přenese se jich více. Variabilní tok se využívá pro maximální kvalitu obrazu při co nejmenším přenesení dat. Obecně lze říci, že při rychle měnících se scénách je datová tok vyšší a při statických scénách je datový tok menší.