Multikulturní - interkulturní

V oblasti multikulturní výchovy stále panuje jistá terminologická neustálenost, Někdy dochází k zaměňování pojmů nebo k jejich synonymnímu chápání. I když se některé pojmy překrývají, synonymní nejsou. Když je odlišíme, zpřesníme tím i různost přístupů k multikulturní výchově a interkulturní kompetenci.

„Multikulturní“ se nejčastěji používá ve spojení multikulturní společnost a multikulturní výchova, „interkulturní“ ve spojení interkulturní komunikace, interkulturní kompetence a interkulturní vzdělávání.

multikulturní

interkulturní

společnost

koexistence dvou a více kultur (sociokulturních skupin) vedle sebe

koexistence dvou a více kultur (sociokulturních skupin) ve vzájemném ovlivňování

sociokulturní skupiny

i izolované entity

neizolované entity

bez nutnosti vzájemných interakcí

vzájemnost, kulturní výměna, spolupráce, dialog

i segregace, diskriminace

pozitivní zacházení s „odlišností“ bez negativního zatížení

povaha konceptu

spíše statická

dynamická

pedagogický koncept

cíl: efektivní fungování a komunikace v pluralitní společnosti

cíl: efektivní fungování a komunikace v pluralitní společnosti

důraz na znalosti o různých kulturách

důraz na postoje tolerance, respektu a otevřenosti k odlišným skupinám a životním formám


trénink v konkrétních (modelových) situacích


vědomí potřebnosti osobní angažovanosti


Kulturně-standardní - transkulturní

V praxi se vyčlenily dva základní teoretické přístupy k multikulturní výchově. Kulturně-standardní a transkulturní. Druhý z nich směřuje již spíše k interkulturalitě.


kulturně-standardní

transkulturní

zaměřený primárně na skupinovou příslušnost

zaměřený primárně na jednotlivce

důraz na specifické znaky a charakteristiky sociokulturních (etnických, národnostních a dalších) skupin

důraz na etnorelativitu (chápání identity jednotlivce jako mnohasložkové )


důraz na znalosti historie, kulturních rituálů, zvyků, hodnotových systémů jiných skupin

práce s hodnotami a s autentickými situacemi

objektivní popsatelnost sociokulturních skupin

subjektivita, důraz na osobní zkušenost

důraz na rozdíly a zapříčiňují nedorozumění v interkulturních interakcích

cílený rozvoj senzitivity vůči rozdílnosti a respektu ke každému jednotlivci

vytvoření systému kategorií, nebezpečí stereotypizace

odstup od uvažování v kategoriích, odklon od rizik stereotypizace


důraz na prožívání vlastní identity a sebepojetí vycházející z kulturní podmíněnosti, vědomí vlastních limitů v možnostech chápání odlišných kultur


Sociokulturní

Kromě toho je ve vyučování (zejména cizím jazykům) v čilém oběhu pojem sociokulturní (přístup, kompetence). Ten vychází z premisy, že uživatel cizího jazyka má být obeznámen se sociokulturním kontextem spojeným s nositeli daného jazyka. Sociokulturní přístup učí zejména vnímavostí ke společenským konvencím (etika, normy, společenské vztahy) v návaznosti na zvládnutí cizojazyčné (verbální i neverbální) promluvy v situaci, která probíhá v určitém sociokulturním kontextu. Tato dovednost bývá někdy označována jako sociolingvistická kompetence.