Modely IK

Modely IK jsou v zásadě dvojího typu: úrovňové kompetenční modely a strukturální kompozitní modely1. (Podrobně: K. Uličná: Interkulturní komunikační kompetence: klasifikace modelů)

Strukturální kompozitní modely se věnují analýze rozložení a charakteru jednotlivých složek (dimenzí) IK, vnitřní struktuře kompetencí, dílčím kompetencím a jejich vztahům, případně jejich vzájemné podmíněnosti. Jde tedy o to, „co různí jedinci dokážou, tzn. jaké specifické požadavky dokážou zvládnout“.

Nejznámější je pyramidový model IK:2


Úrovňové kompetenční modely zahrnují definice úseků škály vývoje IK, zdůrazňují prožitek odlišného, kontakt s jinou než vlastní kulturou, zkušenost. Jedinci postupují od monokulturního náhledu na svět (etnocentrické fáze) k multikulturnímu pohledu (etnorelativní fáze)3.

Fáze vývoje interkulturní senzitivity4:






Odmítání

(kulturních rozdílů)

Polarizace:

obrana/

obrat

(ve vnímání kulturních rozdílů)

Minimalizace

(kulturních rozdílů)

Přijetí

(kulturních rozdílů)

Adaptace

(kulturních rozdílů)



Monokulturní Interkulturní náhled                                      Interkulturní náhled


Odmítání představuje fázi, ve které jednotlivec není schopen rozpoznat kulturní rozdíly, nejeví o ně zájem nebo se jim dokonce vyhýbá.

Polarizace nabývá dvou forem – Obrany a Obratu. Jedinec buď vnímá zvyklosti vlastní kultury jako nadřazené jiným kulturám a na kulturní rozdíly nahlíží jako na překážku (obrana) nebo nastává situace opačná, kdy je jiná kultura vnímána jako nadřazená kultuře vlastní, což vede ke stereotypnímu hodnocení jiné kultury a nedostatku hlubšího porozumění cizí kultuře.

Minimalizace označuje fázi, ve které je jedinec schopen některé kulturní rozdíly rozpoznat, zaměřuje se ale na společné prvky, což vede k náhledu na cizí kulturu z pozice kultury vlastní. Mnohé kulturní rozdíly mohou zůstat skryty

Přijetí je fází, ve které se začíná jedinec zabývat kulturními rozdíly hlouběji, a poznává, že kulturním zvyklostem a vzorcům je nutné porozumět z hlediska druhé kultury. Jak se kulturním rozdílům přizpůsobit však zůstává nejasné.

Adaptace zahrnuje schopnost změny vnímání z hlediska jiné kultury a současně přizpůsobení chování danému kulturnímu kontextu. Jedinec v této fázi je alespoň částečně schopen přijmout náhled cizí kultury nebo více kultur, jednat jako prostředník mezi kulturami a přizpůsobit svoje chování kulturně vhodným a autentickým způsobem.5



Obr. 1: Monokulturní osobnost

Obr. 2: Bikulturní osobnost

Obr. 3: Multikulturní osobnost


1Klieme, E., Maag-Merki, K., & Hartig, J.(2010). Pojem kompetence a význam kompetencí ve vzdělávání.Pedagogická orientace, 20(4), 104−119
2Deardorff,	D. K. (2006). Models of intercultural competence. Dostupné z
http://wwwbertelsmannstiftung.de/bst/de/media/xcms_bst_dms_30238_30239_2.pdf 	
3Bennet,M. J. (1986). A developmental approach to training for intercultural
sensitivity. International Journal of Intercultural Relations, 10,179−196. 
4HAMMER,M.R. The Intercultural Development Inventory (IDI v3) Berlin,
MD: IDI, LLC, 	2009a.; HAMMER, M.R. The Intercultural Development Inventory: An Approach for assessing and building intercultural competence. In M.A. Moodian (Ed.), Contemporary leadership 	and intercultural competence: Exploring the
cross-cultural dynamics within 	organizations. Thousand Oaks, CA: Sage, 2009b, s. 203-208.
5Podle 	Zerzová, J. Intercultural Development Inventory®, version 3 – nástroj pro měření	rozvoje interkulturní kompetence.



Naposledy změněno: neděle, 7. srpna 2022, 21.43