Модели и этапы развития IKK на чешском
Modely IK
Modely IK jsou v zásadě dvojího typu: úrovňové kompetenční modely a strukturální kompozitní modely1. (Podrobně: K. Uličná: Interkulturní komunikační kompetence: klasifikace modelů)
Strukturální kompozitní modely se věnují analýze rozložení a charakteru jednotlivých složek (dimenzí) IK, vnitřní struktuře kompetencí, dílčím kompetencím a jejich vztahům, případně jejich vzájemné podmíněnosti. Jde tedy o to, „co různí jedinci dokážou, tzn. jaké specifické požadavky dokážou zvládnout“.
Nejznámější je pyramidový model IK:2
Úrovňové kompetenční modely zahrnují definice úseků škály vývoje IK, zdůrazňují prožitek odlišného, kontakt s jinou než vlastní kulturou, zkušenost. Jedinci postupují od monokulturního náhledu na svět (etnocentrické fáze) k multikulturnímu pohledu (etnorelativní fáze)3.
Fáze vývoje interkulturní senzitivity4:
Odmítání (kulturních rozdílů) | Polarizace: obrana/ obrat (ve vnímání kulturních rozdílů) | Minimalizace (kulturních rozdílů) | Přijetí (kulturních rozdílů) | Adaptace (kulturních rozdílů) |
Monokulturní Interkulturní náhled Interkulturní náhled
Odmítání představuje fázi, ve které jednotlivec není schopen rozpoznat kulturní rozdíly, nejeví o ně zájem nebo se jim dokonce vyhýbá.
Polarizace nabývá dvou forem – Obrany a Obratu. Jedinec buď vnímá zvyklosti vlastní kultury jako nadřazené jiným kulturám a na kulturní rozdíly nahlíží jako na překážku (obrana) nebo nastává situace opačná, kdy je jiná kultura vnímána jako nadřazená kultuře vlastní, což vede ke stereotypnímu hodnocení jiné kultury a nedostatku hlubšího porozumění cizí kultuře.
Minimalizace označuje fázi, ve které je jedinec schopen některé kulturní rozdíly rozpoznat, zaměřuje se ale na společné prvky, což vede k náhledu na cizí kulturu z pozice kultury vlastní. Mnohé kulturní rozdíly mohou zůstat skryty
Přijetí je fází, ve které se začíná jedinec zabývat kulturními rozdíly hlouběji, a poznává, že kulturním zvyklostem a vzorcům je nutné porozumět z hlediska druhé kultury. Jak se kulturním rozdílům přizpůsobit však zůstává nejasné.
Adaptace zahrnuje schopnost změny vnímání z hlediska jiné kultury a současně přizpůsobení chování danému kulturnímu kontextu. Jedinec v této fázi je alespoň částečně schopen přijmout náhled cizí kultury nebo více kultur, jednat jako prostředník mezi kulturami a přizpůsobit svoje chování kulturně vhodným a autentickým způsobem.5
Obr. 1: Monokulturní osobnost
Obr. 2: Bikulturní osobnost
Obr. 3: Multikulturní osobnost
1Klieme, E., Maag-Merki, K., & Hartig, J.(2010). Pojem kompetence a význam kompetencí ve vzdělávání.Pedagogická orientace, 20(4), 104−119
2Deardorff, D. K. (2006). Models of intercultural competence. Dostupné z http://wwwbertelsmannstiftung.de/bst/de/media/xcms_bst_dms_30238_30239_2.pdf
3Bennet,M. J. (1986). A developmental approach to training for intercultural sensitivity. International Journal of Intercultural Relations, 10,179−196.
4HAMMER,M.R. The Intercultural Development Inventory (IDI v3) Berlin, MD: IDI, LLC, 2009a.; HAMMER, M.R. The Intercultural Development Inventory: An Approach for assessing and building intercultural competence. In M.A. Moodian (Ed.), Contemporary leadership and intercultural competence: Exploring the cross-cultural dynamics within organizations. Thousand Oaks, CA: Sage, 2009b, s. 203-208.
5Podle Zerzová, J. Intercultural Development Inventory®, version 3 – nástroj pro měření rozvoje interkulturní kompetence.