·        Artikulační ústrojí je tvořeno dutinou ústní a jazykem = součásti trávicího ústrojí. Jejich sliznice neobsahují řasinky.  

·        Dutina ústní obsahuje anatomické struktury, které umožňují artikulaci a zároveň ovlivňují kvalitu tónu. Rty jsou tvořeny speciálním okrouhlým svalem. Horní a dolní čelist se zuby,  strop dutiny ústní tvoří tvrdé a měkké  patro, v oblasti hltanu jsou vidět ústní patrové mandle a  přední a zadní patrové oblouky tvořené slizničními řasami, navazujícími na měkké patro. Uprostřed je  čípek. Patrové mandle (tonsilae) jsou tvořeny lymfatickou tkání a mají stejně jako mandle nosní zejména imunologickou funkci.

·        Jazyk - objemný sval nezbytný pro mluvení, slouží k rozmělňování a polykání potravy. Z větší části je upevněn ke spodině ústní dutiny. Volná a pohyblivá část je důležitá při artikulaci všech hlásek. 

·        Dělíme je na samohlásky (vokály) - nositele tónu, a souhlásky (konsonanty) = zvuky, při kterých se výdechovému proudu staví do cesty překážka tvořená mluvními orgány. 

  Artikulační technika

 ·        Podmínkou zřetelného a estetického zpěvu je dokonalá výslovnost hlásek, slabik a slov. Pěvecká artikulace vyžaduje mnohem větší aktivitu než artikulace mluvní. Ve zpěvu jsou všechny hlásky modifikovány v nástavné trubici, čímž dochází k dokonalému spojení a plynulému znění tónů v melodii. Síla vokálního umění je ve spojení textu s melodií. 

·        Zvláštní pozornost věnovat tvoření samohlásek (vokálů). Nejde jen o výslovnost, ale i o zabarvení. Jedním ze základních požadavků je srozumitelnost. 

·        Samohlásky jsou nositeli tónu, při výslovnosti je ústní dutina volná, pro každou z nich zaujímá specifický tvar a objem s příslušným otevřením úst a postavením rtů, měkké patro je zdviženo a uzavírá vstup do nosu.

 Dělení vokálů: podle způsobu a místa tvoření. Rozhodující je poloha jazyka, postavení hrtanu, barva a rezonanční poloha

                   poloha jazyka        postavení hrtanu         barva                    

______________________________________________

  „U“             zadní                      nejnižší                     temná

  „O“             zadní                      nízká                         temná 

  „A“             střední                    střední                       jasná

  „E“             přední                     střední                       jasná

  „I“              přední                     nejvyšší                     jasná

Výslovnost vokálů se při zpěvu mění. Dbáme o jednotu zvuku i barvy při zachování srozumitelnosti!!

 Souhlásky ( konsonanty)

·        a/ podle znělosti ( při znělých se chvějí hlasivky) na znělé  a neznělé. Tyto konsonanty tvoří páry (znělá – neznělá): b-p, v-f, d-t, ď-ť, z-s, ž-š, g-k, h-ch.  Jenom znělé jsou r, l, m, n, ň, j. Jen neznělé - c, č. 

·        Konsonanta „ř“ je znělá mezi samohláskami (moře), nebo má-li v sousedství znělou souhlásku (břeh, kořen, dřevo). „Ř“ v sousedství neznělé konsonanty nebo na konci slova je neznělé ( tři, křoví, keř, pepř).

·        b/ podle místa tvoření  na retné (m, b, p), zuboretné (v, f), nosovky (m, n), předopatrové  (s, z, c, č, t, ť, d, ď, n, ň), zadopatrové (k, g, ch, ng) a hrtanové (h). 

·        c/ podle rezonance na světlé, které leží v místě světlých vokálů e, i (s, c, t, n – nejsvětlejší) a tmavé, ležící v místě temných o, u ( k, g, ch, h, ng).

·        d/ je-li výdechovému proudu kladena překážka, pak jsou souhlásky  závěrové (explozivní, ražené - b, d, g, k, p, t) nebo úžinové (znějí delší dobu) – např. sykavky .

·            Při zpěvu je důležitá hybnost a poloha jazyka!!