V této písni je nutné připravit prostor pro vyšší tón v průběhu fráze, označeno v notách značkou „o“.

-        Jsou tam dvě značky za sebou, což znamená, že je nutné připravit prostor na interval kvinty v textu ča-las, ale také ještě pro interval sekundy na textu las-to. Proto je nutné si nechat rezervu při prvním vypínání patra, aby se s ním ještě dalo dále pracovat.

-        Další fráze je jež opakováním předchozího, prostor tvoříme v průběhu melodie na předvrcholovém tónu pro vysoký tón.

-         Nádechy jsou v notové textu také označeny, nezapomínáme, že každý nádech spojujeme s nastavením kořene jazyka dolu a mírným vyklenutím horního patra, s tím pak dále pracujeme na konkrétních tónech – označených v notách. 

-        Zpíváme se stále zastaveným dechem, hlídáme výdech držením nádechového postavení hrudního koše a snažíme se všechny souhlásky vyslovovat na jednom místě, držet klenutí patra v dutině ústní  a vyslovovat samohlásky do volného krku – snažíme se o vědomé činnosti, aby se nám dostaly co nejdříve „pod kůži“ a nemuseli jsme myslet na jednotlivosti a posunout se k vedení melodie a interpretační stránce.

Poznámka: Dokážeme-li připravovat prostor pro vyšší tóny před tím, než je máme zpívat, zajistíme si dovednost zpívat v uvedeném rozsahu bez napětí a tenze a plným hlasem. Při zpěvu nesmí vzniknout žádný tlak v oblasti krku, což můžeme kontrolovat dotykem prstů v oblasti hrtanu (jemně položit prsty na ohryzek a jeho okolí). Je třeba důsledně a aktivně vyslovovat samohlásky do krku i souhlásky z kořene nosu. Ucho si zvyká na vnímání správného tónu a učí se identifikovat chyby, které pak vlastní realizací zkouší napravit. Výsledný stav musí být bez tlaků a tenzí, zpěv nám musí být příjemný. Pokud se nějaká tenze objeví, děláme něco špatně – většinou nevyslovujeme souhlásky do uvolněného krku.