-        V průběhu 2. a 3. fráze ještě musíme překonat skok o tercii, proto i zde na předvrcholovém tónu vědomě položíme kořen jazyka dolu pomocí výslovnosti samohlásky a zvedneme patro.

-        Stejný princip použijeme ve čtvrté frázi, kdy musíme překonat skok do kvinty a v páté do kvarty.

-        Pamatujeme, že každý nádech znamená přípravu na zpěv - rychlý nádech pusou s vyklenutým patrem a jazykem dole - zastavení dechu pomocí mezižeberních svalů – představa umístění výslovnosti první souhlásky na kořen nosu a pak teprve můžeme zpívat. Je to VĚDOMÁ A PROMYŠLENÁ ČINNOST, intuice a náhoda nám moc nepomohou.

Poznámka: Při zpěvu písně nesmí vzniknout žádný tlak v oblasti krku, což můžeme kontrolovat dotykem prstů v oblasti hrtanu (jemně položit prsty na ohryzek a jeho okolí). Je třeba důsledně a aktivně vyslovovat samohlásky do krku i souhlásky z kořene nosu. Učíme se vnímat správný tón a učíme se identifikovat chyby v tvoření hlasu, které pak v dalším opakování zkoušíme napravit. Výsledný stav musí být bez tlaků a tenzí, zpěv nám musí být příjemný. Pokud se nějaká tenze objeví, děláme něco špatně – většinou nevyslovujeme souhlásky do uvolněného krku.