Poruchový model, ukazatele spolehlivosti a jejich výpočet

Nejčastěji se bezporuchovost neobnovovaného výrobku udává intenzitou poruch definovanou jako poměr hustoty pravděpodobnosti poruchy a pravděpodobnosti bezporuchového provozu. Intenzita poruch udává pravděpodobnost poruchy za jednotku doby po okamžiku t za podmínky, že do tohoto okamžiku t nedošlo k poruše.

$\lambda(t)= \frac{f(t)}{R(t)} =- \frac{ \frac{dR(t)}{dt} }{R(t)}$

Obecně se za typický průběh intenzity poruch v závislosti na čase života výrobku považuje tzv. vanová křivka. Základní charakteristika jednotlivých oblastí je uvedena v následující tabulce.

Obr. 10: Časová závislost intenzity poruch - vanová křivka.

Tab. 2: Charakteristika oblastí vanové křivky.

V prvním úseku (A) křivka intenzity poruch klesá. Odpovídající časový interval se nazývá období častých poruch (období záběhu, období počátečního provozu, období osvojování atd.). Příčinou zvětšené intenzity poruch v tomto období jsou poruchy v důsledku výrobních vad, nesprávné montáže, chyb při návrhu nebo při výrobě apod.

Ve druhém úseku (B) dochází k běžnému využívání zaběhnutého výrobku, k poruchám dochází většinou z vnějších příčin, nedochází k opotřebení, které by změnilo funkční vlastnosti výrobku. Intenzita poruch je v tomto období přibližně konstantní. Příslušný časový interval se nazývá období normálního využívání.

Ve třetím úseku (C) procesy opotřebení a stárnutí mění funkční vlastnosti výrobku, projevují se nastřádané otřesy výrobku, trhliny materiálu v období (B) a intenzita poruch vzrůstá. Příslušný časový interval se nazývá období poruch dožitím.

 Přestože uvedená intenzita poruch je typická pro mnoho průmyslových výrobků, lze ji těžko vyjádřit v elegantním analytickém tvaru pro všechna tři období najednou. Při vlastní spolehlivostí analýze musíme většinou aproximovat intenzitu poruch jednoduchými analytickými funkcemi vždy po jednotlivých obdobích.