6. Zkoušení spolehlivosti

V případě, že není znám konkrétní typ rozdělení distribuční funkce náhodné proměnné F(t). Odhad ukazatelů spolehlivosti vychází ze zkušebního plánu zkoušky spolehlivosti. Informace o spolehlivosti se získávají ze zkoušek            

- životnosti

- bezporuchovosti.

Zkoušky můžeme dělit na dva typy:

-          Laboratorní - řízené podmínky zkoušení, přesně definovány, můžeme simulovat provozní stavy, dobrá reprodukovatelnost měření, dobrá analyzovatelnost poruchy, nelze zcela nasimulovat provozní podmínky

-          Provozní - řízené podmínky zkoušení, přesně definovány; můžeme simulovat provozní stavy; dobrá reprodukovatelnost měření; dobrá analyzovatelnost poruchy; nelze zcela nasimulovat provozní podmínky

Další možnost dělení zkoušek je podle doby působení parametru na:

Dlouhodobé             

-          zkoušíme ve standardních podmínkách jako v provozu až do konce životnosti (mají velkou výpovědní schopnost - nejvíce se přibližují zkouškám provozním),

-          získání výsledků trvá dlouhou dobu, jedná se o nákladné zkoušky,

-          výsledek zkoušky nelze pružně zavést do výroby.

Zrychlené

-          probíhají zpřísněním jednoho nebo více parametru - při zvýšené zátěži

-          zkoušky jsou založeny na znalosti fyzikálních zákonů (např.                                                 Montsingerovo pravidlo)

-          potřebujeme znát princip poruchy, abychom pak vyhodnotili výsledky,

-          zkoušky trvají kratší dobu, jsou levnější, vyžadují však nákladnější                                   zařízení,

-          zkoušky nemusí odhalit nové, právě probíhající mechanismy.

Zkrácené    

-          zkoušíme ve standardních podmínkách jako v provozu, ne však až do                                             konce životnosti,

-          nejmenší výpovědní schopnost.