Teorie obnovy
Výpočty spolehlivosti v předchozích kapitolách se týkaly systémů pracujících do první poruchy systému. Skutečné systémy se po vzniku poruchy obnovují a pokračují v provozu. Obnovu je možné uskutečnit výměnou objektu za náhradní nebo opravit. Obvykle se oprava považuje za účelnou tehdy, když průměrná cena opravy a náhradních částí je malá vůči pořizovací ceně objektu.
Provoz obnovovaného systému lze popsat jako posloupnost dob provozu a dob obnovy. Okamžiky poruch a obnov jsou náhodné, příslušný náhodný proces se nazývá proces obnovy. Obnovou rozumíme navrácení fyzikálních a spolehlivostních vlastností objektu, které měl před poruchou. Pro popis procesů obnovy se zavádějí některé postupy a metody v souhrnu nazývané teorie obnovy.
1. Teorie obnovy
1.3. Ukazatelé spolehlivosti obnovovaných systémů
Obdobně jako v případě neobnovovaných sytém, tak i zde je možno spolehlivost kvantifikovat pomocí ukazatelů spolehlivosti. Mezi základní ukazatele se řadí:
- střední doba bezporuchového provozu / intenzita poruch
- střední doba obnovy provozuschopnosti / intenzita obnov
- součinitel pohotovosti - jeden z nejvýznamnějších ukazatelů, který je definován jako pravděpodobnost, že objekt bude v časovém okamžiku, kdy je po něm požadována činnost, pro níž je určen, v provozuschopném stavu.
- součinitel obnovy
- součinitel prostoje
- součinitel technického využití
- součinitel operační pohotovosti - ppst., že ustálený proces obnovy zařízení poběží určitý čas bez poruchy
