Teorie obnovy
Výpočty spolehlivosti v předchozích kapitolách se týkaly systémů pracujících do první poruchy systému. Skutečné systémy se po vzniku poruchy obnovují a pokračují v provozu. Obnovu je možné uskutečnit výměnou objektu za náhradní nebo opravit. Obvykle se oprava považuje za účelnou tehdy, když průměrná cena opravy a náhradních částí je malá vůči pořizovací ceně objektu.
Provoz obnovovaného systému lze popsat jako posloupnost dob provozu a dob obnovy. Okamžiky poruch a obnov jsou náhodné, příslušný náhodný proces se nazývá proces obnovy. Obnovou rozumíme navrácení fyzikálních a spolehlivostních vlastností objektu, které měl před poruchou. Pro popis procesů obnovy se zavádějí některé postupy a metody v souhrnu nazývané teorie obnovy.
1. Teorie obnovy
1.4. Součinitel pohotovosti
- součinitel pohotovosti je analogickým parametrem k pravděpodobnosti bezporuchového provozu u neobnovovaných systémů. Jedná se o časově závislý parametr, který se liší s ohledem na stav, ve kterém se výrobek nachází na začátku provozu (provoz, porucha).
Pro ustálenou hodnotu poté platí následující vztah, který je vyjádřen pomocí parametrů intenzity poruch a obnov. S ohledem na známé souvislosti mezi parametry intenzit a časů je možno tento vztah vyjádřit i pomocí doby bezporuchového provozu a doby obnovy.
