4. Koordinace

Koordinace je tzv. přiřazování.  K větnému členu přiřazujeme další (a další),  označující jiné skutečnosti, většinou na stejné významové úrovni.

Příklad:  O prázdninách pojedeme do Německa, Francie, Španělska....  (lze přiřazovat názvy dalších a dalších států). 

Vznikají tak několikanásobné větné členy; ty tvoří skladební skupinu.

Syntaktickou skupinu koordinační může tvořit spojení členů  kterékoli větné platnosti:

  •  Podmět:  Otec a matka se vrátili.
  •  Předmět: Navštívil jsem tetu a strýčka.
  •  Příslovečné určení:  Pojedeme do Německa a Francie.
  •  Přívlastek: Moderní, ale neestetické vybavení učebny nás zklamalo.
  •  Doplněk:  Považovali ho za blázna či pošetilce.

Syntaktické skupiny mohou být dvojčlenné i vícečlenné.

Dvojčlenná syntaktická skupina:

Labe a Vltava jsou největší české řeky.

Vícečlenná syntaktická skupina:

Červená, modrá a bílá barva jsou barvy naší vlajky.

Mezi výrazy ve skladební skupině jsou tyto významové poměry:

slučovací:        otec a matka                     

        (spojky slučovací: a, i, ani, či, nebo, hned - hned, jednak - jednak, ani - ani...)

odporovací:     ne otec, ale matka

        (spojky odporovací: ale, avšak, jenže, nýbrž, leč,  sice - ale...)

stupňovací:     otec, ba i matka

        (spojky stupňovací:  ba, ba i, ba dokonce, dokonce i, nejen - ale i, nejen - nýbrž i....)

vylučovací:       buď otec, nebo matka

        (spojky vylučovací: (a)nebo, či, buď - (a)nebo

důsledkový:     otec, a proto také matka

        (spojky důsledkové: (a) proto, (a) tedy, (a) tudíž, (a) tak

důvodový:         spojuje spíše věty v souvětí Nemohl přijít, neboť  byl nemocen.


Interpunkce
Všimněte si, že v koordinační skupině se píše čárka mezi výrazy vždy, pokud nejsou připojeny slučovací spojkou.

Příklady:
Tu záležitost si vyřídíme v soukromí, a ne na chodbě.   
(Výrazy v několikanásobném příslovečném určení jsou v poměru odporovacím, proto jsou odděleny čárkou.)
Druhé řešení bylo jednodušší, a dokonce i vkusné.  (V této větě je několikanásobná jmenná část přísudku jmenného se sponou - bylo jednodušší, vkusné. Výrazy jsou v poměru stupňovacím, proto jsou odděleny čárkou.)
Lhal sobě, a tudíž i jiným.  (V této větě je několikanásobný předmět. Výrazy jsou v poměru důsledkovém, proto jsou odděleny čárkou.)