5. Apozice

Přístavkový vztah

Ve starších učebnicích jste se mohli setkat s pojmem přístavek. Byl vysvětlován jako druh větného členu. 

V současnosti v souladu s vědeckými gramatikami vysvětlujeme tento jev jako druh syntaktického vztahu, tzv. přístavkový vztah.

Větné členy, mezi kterými je tento vztah,  tvoří skladební skupinu.

Zatímco v koordinační skladební skupině označuje každý člen jinou skutečnost, ve skupině přístavkové označujeme různými výrazy stále jednu a tutéž skutečnost. Jde o vztah významové totožnosti.

Eva, moje mladší sestra, matka dvou dětí, bydlí v Praze.

(Přístavkový vztah je mezi výrazy Eva – sestra - matka.  Jednotlivými výrazy označujeme pořád jednu osobu.)

Pravopisně se celá skupina odděluje z obou stran čárkou.  Na rozdíl od toho v koordinační skupině čárku klademe pouze mezi její součásti, nikoli za celou skupinu.

V grafickém znázornění se mezi výrazy v přístavkovém vztahu zapisují tři vodorovné čáry.


 

Dědeček prožil celý život doma, v rodném Podkrkonoší.


Druhý člen v přístavkovém spojení může označovat
  • stejnou skutečnost jako předchozí člen (Obrazy Václava Špály, vynikajícího českého malíře, jsou bohatě zastoupeny v Národní galerii.),
  • výčet toho, co předcházející člen vyjadřuje souhrnně (Byt měl dvě místnosti, ložnici a malou kuchyňku.),
  • shrnutí toho, co bylo v předcházejícím členu vypočteno (Globus, Tesco, Plaza, zkrátka hypermarkety, dosahují neobyčejně velikého měsíčního obratu.),
  • příklad, bližší vysvětlení, vytčení jevu nebo předmětu (Některé vytrvalecké závody, např. Běchovice, mají dlouholetou tradici.),
  • opravu - rektifikaci (Všechny vaše připomínky, či spíše podněty, vezmeme v úvahu.)