Přísudek

1.  Být ve funkci spony:

Jmenná část může být vyjádřena různými slovními druhy.

a) Adjektivum - v dlouhém tvaru i v krátkém.

Petr je zdravý/ zdráv.

Je to přísudek s významem kvalifikace; predikuje se vlastnost, často s odstínem   hodnocení.

Náš chlapec je velmi nadaný.

Můj bratr je nemocen.

b) Substantivum

•  V 1. pádě:

 Nominativ zařazuje nositele do nějaké skupiny nebo druhu.

 Velryba je savec.

 nebo má charakter hodnocení - Ten Pavel je génius.

• Instrumentál (7. pád)  vyjadřuje stav přechodný nebo vzniklý - čím se nositel zabývá,  jaké má povolání, funkci.

Je závozníkem.

Smetana byl také dirigentem. (=profese)

Smetana byl také vynikající dirigent, nejen hudební skladatel.  (1. pád = zařazení s   hodnocením)

Jmenná část v genitivu (2. pádě):

Naše křesla jsou z kůže.

Jmenná část v akuzativu (4. pádě):

On je na ženské.

c) Adverbium

 Svetr byl naruby. Ty boty jsou mi dobře.

Tady je vlhko / chladno / čisto. Je mu úzko.

Ekvivalentem jsou předložková spojení.

Bylo jí mdlo / na omdlení. Je nám veselo / do zpěvu.

S modálními nebo fázovými slovesy - složený přísudek slovesně-jmenný.

Mohlo by už zase být pěkně. Začalo nám být smutno.

Složený je přísudek slovesně jmenný u bezpodmětých struktur, v  nichž jsou modální predikativa: nutno, možno, radno, záhodno,  dlužno, třeba, potřeba, lze.

Je nutno odejít.   Je třeba zaplatit.  Není radno se s ním hádat.

d)  Infinitiv slovesa

Infinitivní součást přísudku tvoří většinou sloveso smyslového vnímání: vidět, slyšet, cítit.  Následující příklady jsou z bezpodmětých větných struktur. 

Odtud je dobře vidět Sněžku.  Je cítit vůni lesa. Hudbu je odtud slyšet slabě.

Příklad z učebnice českého jazyka pro 5. ročník: