2. Předmět

Předmětem (objektem)  se nejčastěji vyjadřují významy:

  • plný zásah - hladit psa,
  • částečný zásah - dotknout se dřeva,
  • výsledek - psát dopis,
  • smyslový podnět - vidět Říp,
  • cíl - domáhat se spravedlnosti,
  • pomůcka děje - hodit kámen, a
  • adresát - vyprávět dítěti (pohádku)

Typickým pádem předmětu v češtině je bezpředložkový 4. pád. Substantivní předmět ve 4. pádě se vyskytuje u tzv. sloves přechodných (tranzitivních).

Předmět ve 4. pádě, který stojí u činných tvarů těchto sloves, např. nesu knihu, přechází u pasivních tvarů do nominativu a funguje jako podmět - kniha je nesena.

Přechodná slovesa jsou hojná, přibývá jich tím, že stále další slovesa preferují akuzativní vazbu před původní vazbou s jiným pádem  -  nyní  místo užít něčeho  častěji užít něco;  dnes už ne chránit něčeho, ale chránit něco.

V současnosti existují dublety - dosáhnout něčeho//něco

                                                        učit někoho něčemu//něco

 

Předměty v 2. pádě se dodnes udržely u dvou skupin zvratných sloves. Jsou to:

  • slovesa dotyku (popř. s významem usilovat o něco)  - dotknout se koho, čeho, zmocnit se koho, čeho, dožadovat se koho, čeho, hledět si koho, čeho, všímat si koho, čeho,
  • slovesa s významem odlukovým: pustit se koho, čeho, vzdát se koho, čeho, zbavit se koho, čeho, zříci se koho, čeho, bát se koho, čeho, štítit se koho, čeho.

Genitivní vazba zůstala i u řady adjektiv, z nichž mnohá byla utvořena od sloves s původní genitivní vazbou - dbalý cti, poslušný rad, chtivý peněz, znalý obyčejů, žádostivý odplaty

 

Předměty ve 3. pádě - nejčastěji jako druhý předmět u sloves, která mají dvojí vazbu:

  • s významem dát někomu něco   vzít někomu něco     (změna vlastníka)

       půjčit, věnovat, poslat, odcizit, ukrást, odejmout, odebrat

  • s významem sdělit někomu něco,  - pošeptat, povědět, rozkázat, zatelefonovat, slíbit

 

Samostatný dativní objekt: smát se, divit se, líbit se, rozumět, překážet, věřit,

                                                 věrný, podobný, divný, srozumitelný, vzácný

 

Za skutečný dativní předmět nemůžeme považovat tzv. volný dativ, který představuje nevazebný, slovesem neřízený pád, jeho výskyt není vyloučen dokonce ani u sloves bezpředmětových. Ve školní praxi pro jednoduchost se i tento dativ řadí k předmětům.

4 typy:

  • prospěchový - Děti nasbíraly lesní zvěři žaludy.
  • zřetelový      -  To nám nebude užitečné.
  • přivlastňovací - Pavel poškodil otci auto.
  • kontaktový, emocionální - Eva vám včera potkala Gotta.  Pavel si spí.

 

Předmět v 7. pádě bývá po slovesech

  • s významem „hýbání“:  hýbat, třást, trhnout, mrštit
  • s významem zabývat se něčím, šetřit něčím, plýtvat něčím, chlubit se něčím, vyznačovat se něčím, vynikat něčím.

Některé instrumentály jsou na přechodu k příslovečným určením:

opatřit něco něčím - natřít, pokrýt, obalit, posypat

u sloves šíře pojatého smyslového vnímání: vonět, páchnout, čpět, zářit

po slovesech označujících změnu psychosomatického stavu unavit se, rozrušit se

 

Předmět vyjádřený infinitivem není člen s rekční závislostí. Závisí na slovesech mluvení vyjadřujících výzvu, radu, doporučení (nařídit, přikázat, rozkázat, doporučit, poručit, poradit) nebo na slovesech vyjadřujících přání, úmysl (přát si, zamýšlet, plánovat, pokusit se).

Sestra se rozhodla odcestovat.   Lékař jí doporučil zhubnout.