4. Příslovečné určení

Existují valenční a nevalenční příslovečná určení  (adverbiale).

Valenční (nutná doplnění slovesa): Loď směřuje do přístavu.   Chlapec se chová nevhodně.   

Nevalenční: Ráno děti pospíchají ke škole.    Děti pospíchají - věta je srozumitelná i bez příslovečného určení.

 

a)  Pu určení místa - vyjadřuje umístění, směr pohybu, jeho cíl nebo trasu.

  • Statická  Otázka:  kde?  Pracuje na zahradě. Bydleli daleko.
  • Dynamická kam? odkud, kudy?  Zahnul doleva.   Odstěhovali se daleko.

b) Pu času - vyjadřuje časový okamžik, v němž se odehrála nějaká událost, dobu

    trvání události nebo začátek či konec časového úseku.

    Otázky:  kdy? odkdy? dokdy? po jak dlouhou dobu? 

    Vrátí se zítra. Pracuje od včerejška.  Čekal celý měsíc.  Nelze to dělat donekonečna.

c) Příslovečné  určení způsobu - vyjadřuje způsob děje nebo vlastnosti.

  •  Pu vlastního způsobu může být vyjádřeno 
        příslovci - mluvil rychle, nebesky modrý,
        předložkovým pádem podstatného jména - oblékal se s nedbalou elegancí, 
        přirovnáním se spojkou jako -  bijí se jako lvi.

  •  Pu míry - vyjadřuje intenzitu slovesného děje nebo vlastnosti.
        Bývá vyjádřeno   
        měrovými adverbii málo, moc, trochu, mírně, docela,  velmi, značně, příliš, úplně     
        velmi starý,   
        předložkovým pádem podstatných jmen - zpozdil se o hodinu
        přirovnáním - tradice zakořeněná jako hrom

  • Pu prostředku a nástroje - vyjadřuje nástroj nebo prostředek, jímž se provádí činnost pojmenovaná  slovesem.
       Bývá vyjádřeno 7. pádem podstatného jména i předložkovým pádem.
       holil se břitvou,    přijel vlakem,   chodit o berlích

  •  Pu výsledku děje - přímo pojmenovává to, co je konkrétním, přímo hmatatelným výsledkem určitého děje, co vzniklo po nějaké změně.
        seřadili se do trojstupu, změnila se ve skálu

  •  Pu účinku - pojmenovává abstraktně pojatý výsledek, tedy okolnost, která nastala jako následek vysoké či nízké míry intenzity děje nebo stavu.
       obloha se zbarvila do ruda

  • Pu původu - pojmenovává zdroj, východisko, z něhož něco pochází nebo je utvořeno.
       Halenku ušila z plátna,  domy se stavějí z panelů.

  • Pu původce děje -  pouze v pasivních konstrukcích.
       Řezník byl pokousán  prasetem. Byl zkoušen odbornou komisí.

  •  Pu průvodních okolností - rozmanité okolnosti, jimiž je provázen základní děj.

        Pracovala při špatném osvětlení.  Zhltl snídani  vstoje.

 

d) Pu zřetele - nověji se vyčleňuje mimo rámec způsobových určení.

     Udává, ve vztahu k čemu, vzhledem k čemu platí obsah dominujícího členu.

              1) vymezovací  - je nahraditelné adverbiálním výrazem co do + 2. p. substantiva

                   cenově výhodný nákup - výhodný co do ceny, zdravotně závadné potraviny

                2) porovnávací - vyjadřuje se předložkovými pády

                     Na ředitele je málo důrazný (ale jinak to stačí)...

                     Na pohled vypadá Pavel jako dobrák (ale ve skutečnosti je přísný)

e) Pu příčinného charakteru  (adverbiale causae)

               1) Pu vlastní příčiny

                   Otázky:   proč? z jaké příčiny? z jakého důvodu? 

                    třese se zlostí,   kvůli nemoci se omluvil

                    Příčina směřuje do minulosti.  Proč?  Příčina je něco, co předcházelo ději.

                    Tato Pu jsou větně vyjádřena větami uvozenými spojkami protože,   

                    poněvadž, jelikož.

                    Třese se, protože má zlost. (Dostal zlost - nejprve - a pak se začal třást.)

                    Omluvil se, jelikož byl nemocen.   

               2)  Pu účelu - účel je to, čeho má být následně dosaženo dějem nebo stavem,

                     co je cílem, k němuž se míří.

                     Otázky:   proč? za jakým účelem? s jakým záměrem?   

                     Účel směřuje do budoucnosti.  Tato Pu bývají větně vyjádřena větami

                     uvozenými spojkou aby. 

                     Spěchám na vlak.  Spěchám, abych stihl vlak.   (V budoucnu.)

                     Vždy je Pu účelu  infinitiv po slovesech pohybových - chodili plavat.

               3)   Pu podmínky - okolnost, na níž je závislé splnění nějakého děje nebo stavu

                     Otázky:   Kdy - za jaké podmínky?  Bez tvé pomoci bych to nedokázal.

               4)   Pu  přípustky - okolnost, která průběhu slovesného děje nezabrání.

                     Proti očekávání mě tchyně přijala mile. Šli se projít navzdory dešti.

                     Tato Pu bývají větně vyjádřena větami uvozenými spojkami ač, ačkoli,

                     třebaže, přestože, i když.

                     I když jsem to neočekávala, tchyně mě přijala mile.