3. Vedlejší věta předmětná

Vyjadřuje předmět řídící věty. 

Závisí na slovese nebo adjektivu věty řídící.  Závislost zjišťujeme pádovými otázkami.

V řídící větě bývají slovesa:

a) mluvení: říci, tázat se, volat, vyprávět, povídat, odpovědět, oznámit aj.

    Souvětí s vedlejší větou předmětnou vzniká z uvozovací věty a přímé řeči.

    Otec se zeptal: „Co se stalo?“   Otec se zeptal, co se stalo.

    Petr zavolal: „Podej mi knihu.“ Petr zavolal, abych mu podal knihu.

b) myšlení, vědění - myslit, vědět, domnívat se

     Myslím si, že na nás Petr zapomněl. 

c) smyslového vnímání - vidět, slyšet, cítit

    Cítím, že se něco pálí. 

d) různých významů - čekat, bát se, věřit, soustředit se. 

    Čekal, jak to dopadne.  

V řídící větě mohou být i adjektiva, na kterých věta vedlejší předmětná závisí. 

Není hoden, abych mu podala ruku.

Spojovací prostředky mohou být různé:

  • spojky:  že, aby, kdyby, zda, zdali....
  • vztažná zájmena:  kdo, co, jaký, který, čí....
  • vztažná příslovce:  kde, kam, jak....