Souvětí souřadné

Parataxí se míní takový typ spojení, při němž spojované členy nebo celky jsou na téže syntaktické úrovni.

Parataxí mohou být spojeny jak věty hlavní, tak i vedlejší.

 

Miloval ji, ale oženit se nechtěl.

Zašeptal jí, že ji miluje a zůstane s ní navždy.        

 

Didaktická poznámka - jak vysvětlit žákům rozdíl mezi VH a VV.

Věta hlavní je věta, která na žádné větě mluvnicky nezávisí.    Definujeme negativně - taková, která není vedlejší.

Věta vedlejší je mluvnicky závislá, závisí na jiné větě jako její větný člen. (způsoby uvození)

VH je pro VV větou řídící. VV je vždy větou závislou, může být však sama větou řídící pro jinou VV závislou.

Chci, abys věděla, že tě miluju.   

 

Jsou-li v souvětí ve vztahu parataxe aspoň dvě věty hlavní, jde o souvětí parataktické.

Rozlišujeme souvětí slučovací, stupňovací, odporovací, vylučovací, důvodové a důsledkové.

Formálním vyjádřením jednotlivých poměrů jsou spojovací výrazy souřadicí, slouží i k odlišení různých specializovaných odstínů příslušných poměrů.

 

K základním parataktickým prostředkům patří:

a) souřadicí spojky - a, i, ale, ba, neboť...

b) lexikální prostředky - např. zdůrazňovací příslovce - dokonce, naopak, zatím, přesto

c) složené spojovací prostředky - kombinace souřadicí spojky a příslovce - a přece, ale naopak, ba dokonce

d) vícečlenné spojovací prostředky - opakované  (i - i, ani - ani)

                                                      - dvojité (nejen - ale i, buď -anebo)

e) relativa což, přičemž, načež, pročež - od původu prostředek hypotaktický - dají se nahradit souřadicími spojkami

Nepřišel, což mě mrzelo = Nepřišel, a to mě mrzelo.