Vliv výchovy ke zdraví na jednotlivé osobnostní vlastnosti člověka

·       V této tematické oblasti si jedinec uvědomí, pochopí, příznivě ovlivní osobnostní vlastnosti, které mu umožňují řídit a kontrolovat vlastní chování a prožívání. Mezi tyto vlastnosti se obvykle řadí (viz V. Holeček, 2003; M. Nakonečný, 1995; V. Smékal, 2002; aj.):

a)     Sebehodnocení – vztahuje se k rozvoji vlastností osobnosti, které mají vliv na utváření přiměřeného a zdravého sebevědomí. Vztah k sobě sama je možné vyjádřit prostřednictvím čtyř obrazů našeho JÁ:

subjektivní JÁ je moje vlastní představa o sobě sama, tj. jaký jsem, kam patřím, co umím, jaké mám schopnosti, postavení mezi lidmi apod.;

zrcadlové JÁ je to, co si o mě myslí, jak mě vnímají druzí lidé;

reálné JÁ jsou moje skutečné vlastnosti, schopnosti, které ale nemusí být známy jak samotnému jedinci, tak ani druhým;

ideální (potenciální) JÁ zahrnuje naše přání, perspektivy a hlavně možnosti, předpoklady (potence), kterých chce jedinec dosáhnout.

Obecně platí, že adekvátní sebepojetí je jedním z důležitých aspektů duševní rovnováhy člověka a má vliv na formování dalších psychických vlastností jeho osobnosti. Proces osobnostního rozvoje přispívá k odhalování reálné složky vlastního JÁ, zároveň napomáhá k adekvátnímu vnímání ideálního JÁ a vlivem zpětnovazebných mechanismů příznivým směrem ovlivňuje subjektivní JÁ a zrcadlové JÁ jedince. Člověk s rozvinutým sebepojetím dokáže při agresivním jednání druhých lidí ochránit vlastní JÁ způsobem charakterizovaným slovy Gándího: „nemohou vám vzít sebeúctu, jestli jim ji nedáte“ (Gándhí In S. R. Covey, 1997, s. 66).

Sebekritika je vyslovené sebehodnocení jedince zaměřené na vlastní nedostatky (ve vlastnostech, činech, úmyslech). Je-li přiměřená a upřímná, může být účinným mechanismem seberegulace jedince.

b)    Svědomí je soustava vnitřních mravních zásad (zvnitřněný systém zákazů a příkazů), které určují, co se smí a nesmí, co je morální a nemorální v určitých životních situacích. Svědomí je nejsilnější vnitřní regulátor našich činů.

c)     Volní vlastnosti velmi ovlivňují chování každého jedince. Vůle je proces cílevědomého a záměrného sebeřízení, lze říci, že vůle je nejvyšší „orgán“ seberegulce člověka. Obvykle se rozlišují tyto vlastnosti vůle:

Kladné: vytrvalost, houževnatost, cílevědomost, odvaha, sebeovládání, rozhodnost, trpělivost, píle. V osobnostním rozvoji je kladen důraz na jejich záměrné a systematické posilování.

Záporné: lenost, zbabělost, liknavost, vznětlivost, pohodlnost a další. Tyto záporné vlastnosti bývají v určité míře zastoupeny v osobnosti každého člověka. Záměrem pedagogického procesu osobnostního rozvoje je uvedené vlastnosti eliminovat, respektive umožnit, aby jedinec pochopil, za jakých okolností se tyto vlastnosti do jeho chování promítají, jak dalece ovlivňují podobu jeho chování a jakým způsobem je možné jej transformovat na příznivější vlastnosti osobnosti.