2. Knihtisk. První tištěné knihy

Zatímco v Číně byl tisk pomocí vyměnitelných liter známy pravděpodobně od 11. století, v evropském prostředí je klíčovým mezníkem vývoje knihtisku objev Johanna Gutenberga, jehož podstatou byla možnost sestavení jednotlivých liter do tiskové formy a po otištění jejich rozebrání a opětovného použití. První tisky z Gutenbergovy dílny pocházejí z konce 40. let 15. století. Imitoval v nich formální rysy rukopisů – tiskové písmo morfologicky odpovídající kaligrafické rukopisné textuře (částečně s abreviaturami a slitky) a dvousloupcové uspořádání textu s ponechaným místem pro ručně provedené iluminace.

Gutenbergova dvaačtyřicetiřádková Bible, kol. 1455, srov. s rukopisem: Liber viaticus (cestovní breviář Jana ze Středy), kol. 1360


Přestože se prvotisky (inkunábule) vznikající do r. 1500 tiskly i na pergamen, nebývalý vzrůst knižní produkce umožnilo zároveň užívání papíru. Knihtisk se šířil nejprve v oblasti  Německa (Bamberk, Štrasburk, Augsburg, Kolín nad Rýnem), Rakouska, Itálie a dalších zemí a včetně tuzemského prostředí, kde vznikl poměrně vysoký počet prvotisků. 


Obrazový doprovod textu zpočátku lpěl na tradičních postupech: iluminované iniciály nebo bordury byly doplňovány do vynechaných míst v tisku. Postupně se však společně s textovou částí začíná tisknout i dřevořezová ilustrace, zpočátku lineární, v některých případech následně kolorovaná, později obohacená o vnitřní šrafování, které jí dodává plasticitu.


Příklady dalších prvotisků

Albrecht Pfister: Ulrich Boner, Der Edelstein (Drahokam), 1461– pravděpodobně nejstarší dřevořezová ilustrace tištěné knihy (v kolorované verzi zde)

Johann Zainer: Giovanni Boccaccio, De claris mulieribus (O slavných ženách), 1473

Hartmann Schedel, (Norimberská) Kronika světa, 1493 – v knize je 1809 dřevořezů z dílny Michaela Wolgemuta, které byly v některých exemplářích ručně kolorovány


Kniha v českém prostředí

Z více než 40 prvotisků je jen několik psáno v latině - důraz je kladen na literaturu v národním jazyce. Vedle náboženských textů se rozšiřují řečtí a římští klasikové a praktické příručky různých oborů.

tzv. Pražská bible, 1488 – první česká tištěná bible; podobně jako v Gutenbergově bibli aj. byl tisk doplněn ručně vytvořenými iniciálami a výběhy do bordur