1. Mezi iluminovaným rukopisem a knihtiskem

Předchůdcem tištěných knih byl jednolistový tisk (deskotisk, dřevotisk), vzniklý vyřezáním zrcadlově převráceného obrazu, resp. liter a jejich vytištěním na papír. Byl realizován dřevořezem, kovorytem, těstovým nebo šrotovaným tiskem. Šířila se jím především devoční grafika (svaté obrázky) a karty. 

Tematizované cykly deskotisků, v nichž je k převažující obrazové složce přidán doplňující text, byly spojovány do tvaru leporel nebo blokových knih, které se od 15. století objevují zejména v Nizozemí a Německu. Tímto způsobem vznikaly kalendáře, planetáře, chiromantie, latinské donáty (gramatika sepsaná Aeliem Donátem) či modlitby a jiné náboženské texty, z nichž nejrozšířenější byla tzv. biblia pauperum/biblia picta = bible chudých (chudých duchem, tedy negramotných či téměř negramotných, obrázková bible), např.:

bloková kniha Apokalypsy, před 1465

Deskotisk existoval i po vynálezu knihtisku - knihy tak vznikaly po nějakou dobu paralelně oběma způsoby. Postupně ovšem deskotisk začal zastarávat a bloková kniha vymizela. Na její tradici pak navázaly některé osobnosti pozdějších staletí, jako William Blake nebo Josef Váchal.