Vývoj knihy od vynálezu knihtisku do 19. století

16. století ukončilo vydávání rozměrných, a v důsledku toho nákladných knih, napodobujících středověké rukopisy; zvýšením nákladu se knihy stávaly dostupnějšími, kniha se proměnila z luxusního zboží v užitkový předmět. Došlo k transformaci knihtisku z malé rukodílny v manufakturní provoz, založený na kolektivní práci. Tiskaři, jako Aldus Manutius nebo Geoffroy Tory, začali dbát na soulad textové a obrazové složky, přičemž význam připisovali i nepotištěné ploše; byla zavedena antikva.

Renesanční, zpočátku ještě dřevořezová ilustrace se proměňovala v důsledku výrazné diferenciace žánrů: vedle literatury náboženského obsahu zaznamenaly rozvoj beletristické žánry i literatura naučná. Vzhledem k jejímu nebývalému rozšíření se funkce ilustrace zúžila především na poznávací a informační; estetické záměry (až na výjimky, jako např. v Hollarově díle) byly potlačeny. Šerosvitový dřevořez nahradila hlubotisková mědirytina, která více vyhovovala renesančnímu zobrazování skutečnosti. Její kombinace s technikou knihtisku však přinášela značné komplikace, a v důsledku toho se začala z knih pozvolna vytrácet. 

Žánry: poezie, novela, epos, román, kronika, esej, alegorie, satira, cestopis; heraldika a emblematika, učebnice lovu a šermu, astronomická a lékařská pojednání, herbáře, knihy o vinařství, štěpování stromů, chovu ovcí, vaření piva přípravě pokrmů apod.

Tiskaři a příklady produkce jejich dílen

Aldus Manutius: Francesco Colonna?, Hypnerotomachia Poliphili (Poliphilův boj o lásku ve snu), 1499

Geoffroy Tory,  Champfleury: l’art et science de la deue & vraye proportion des lettres attiques (traktát o pravopisu, původu a konstrukci antikvy a francouzské kaligrafii), 1529

Kniha v českém prostředí

Nejvýznamnějšími knihtiskaři renesančních Čech byli Jiří Melantrich z Aventina a jeho zeť Daniel Adam z Veleslavína.

Václav Hájek z Libočan, Kronika česká, 1541

Mattioliho herbář, 1562; do češtiny přeložil Tadeáš Hájek z Hájku, kniha obsahuje 200 dřevořezů