4. Kniha v období baroka a rokoka

Barokní kniha rezignovala na renesanční jednotu obrazové a textové složky. Vzhledem k již zmíněným problémům vyplývajícím z rozdílných postupů u tisku z výšky (textová část) a z hloubky (obrazová část realizovaná technikou mědirytu nebo leptu) se pořizovala pouze jediná ilustrace zařazená na začátku publikace. Zpočátku se do knih vlepovala, později se ustálil koncept frontispisu umístěného proti titulnímu listu, na němž byl většinou spisovatelův portrét nebo výjev obsahově vázaný k textu. Bohaté obrazové cykly renesanční knihy totiž vesměs vymizely, na druhou stranu byly ale publikovány knihy čistě obrazové.


Příklady:

Philipp Clüver

Introductio in Geographiam Universam, 1686

Václav Hollar

John Ogilby, Ezopovy bajky, 1665: padesát vynikajících obrazů k této parafrázi Ezopa je spíše dobovou výjimkou

Joachim von Sandrart

Teutsche Academie der Bau-, Bild- und Mahlerey-Künste, 1675

Jacquess Callot

Trattato delle Piante & Immagini de Sacri Edifizi di Terra Santa, 1620


K návratu k estetické úrovni knihy došlo ve Francii. lustrace ovšem stále zůstávala její separátní složkou bez užší vazby na složku textovou. Zájem o typografickou stránku knihy opět přineslo až 18. století. Rozměrné tisky doby Ludvíka XIV. byly vystřídány drobnějšími rokokovými knihami, důraz byl kladen nejen na celostranné ilustrace, ale i viněty, lišty, vlysy, rámce apod. 


François Boucher

Molière, Oeuvres, 1734

Miguel de Cervantes, Les Principales aventures de ’admirable Don Quichotte, 1746

John Baskerville (dílna)

Lodovico Ariosto, Orlando, 1773


Postupem času došlo k rozšiřování grafických technik. V následujícím století sehrál v knižní ilustraci významnou roli především dřevoryt a litografie.