3. Teorie vyučování Deweye

John Dewey (1859 -1952)


  • Na začátku 20. století vystoupil s velmi ostrou kritikou herbartovského pojetí školy.
  • Východiskem jeho názorů byla filozofie pragmatismu, přesněji instrumentalismu.
  • V protikladu k verbálnímu pojetí vyučování klade činnost, praktickou zkušenost žáků jako klíčový charakter vyučování.
  • Základní pojetí vyučování vyjádřil heslem „vyučování prostřednictvím konání“.  
  • Klade důraz na aktivitu žáků, jejich samostatnost.
  • U žáků usiluje o rozvíjení iniciativy, tvořivosti, dovednosti řešit problémy, o rozvíjení praktické dovednosti žáků a experimentování.
  • Tuto koncepci nacházíme v současných snahách o inovační a alternativní přístupy a v neposlední řadě v humanisticky orientované pedagogice.

POUŽITÁ LITERATURA:

MAZÁČOVÁ, N. Vybrané problémy obecné didaktiky. Praha: PedF UK, 2014. ISBN 978-80-7290-677-2.
SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1821-7.

Zdroj obrázku: https://cs.wikipedia.org/, volné dílo