6. Systémový přístup

  • Je snahou o překonávání jednostranných koncepcí, které jednostranně akcentují jednotlivé didaktické kategorie, např. aktéři (učitel – žák) – obsah učiva, atd.
  • Systém chápán jako soubor objektů (včetně jejich vlastností) a jejich vzájemných vztahů (vazby, síly).
  • Působení vzájemných vztahů mezi základními kategoriemi vyučovacího procesu (komponentami, klíčovými aspekty) se projevují v dynamice vyučovacího procesu.
  • Vzdělávací obsah a další kategorie vyučování jsou pevně spjaty a vzájemně se ovlivňují.
  • Je tedy třeba si uvědomit, že každá změna, zaměřená na určitý prvek systému, bude mít vliv na systém jako celek.
  • Na žáka je nahlíženo jako na aktivní subjekt, který (v ideálním případě) ve výuce naplňuje potřebu seberealizace a seberozvoje.
  • Pro hodnocení výsledků je důležitá vstupní i výstupní pedagogická diagnostika, která je vztahována k formulovanému cíli vyučování.

Při přípravě a realizaci výuky stojí systémová analýza na třech krocích:

  1. zjištění potřeb a aktuální úrovně žáka,
  2. formulování cílů,
  3. návrh, realizace a hodnocení vyučování.

POUŽITÁ LITERATURA:

CHOCHOLOUŠKOVÁ, Z. & HAJEROVÁ MŰLLEROVÁ, L. Didaktika biologie ve vztahu mezi obecnou a oborovou didaktikou.  Plzeň: Západočeská univerzita, 2019. ISBN 978-80-261-0846-7.
MAZÁČOVÁ, N. Vybrané problémy obecné didaktiky. Praha: PedF UK, 2014. ISBN 978-80-7290-677-2.