Společnost tradiční a moderní

Dalším úskalím rozlišování na tradiční a moderní společnosti je představa, že v tradičních společnostech zahlížíme jakýsi „ztracený ráj“, dávnou minulost společností moderních, včetně souvisejícího přesvědčení, že tradiční společnosti představují rané stadium evolučního vývoje směrem ke společnostem moderním. Obraz tradičních pospolitostí tak v sobě nese jednak frustraci z prudkých společenských změn probíhajících v 18. a 19. století obrácenou v romantickou oblibu exotických „druhých“ a jednak pocit nadřazenosti ústící do představy, že moderní člověk je ve vztahu k těmto exotickým „druhým“ povinen určitou „civilizační misí“ (podobně jako je povinen výchovou dětí). Třebaže byla dichotomie tradiční vs. moderní společnost ve společenských vědách podrobena zdrcující kritice již v první polovině 20. století, přetrvává idea tradiční společnosti, pospolitosti či komunity do dneška jako široce sdílené východisko vztahu k „těm druhým“.