Náboženství
• 1. Náboženství - úvod
• 2. Rituál
• 2.1. Rituál a mýtus
• 2.2. Typologizace rituálu
• 2.3. Arnold van Gennep - fáze přechodového rituálu
• 2.4. Victor Turner - fáze liminality
• 2.5. Liminalita a sociální struktura
• 2.6. Funkce přechodového rituálu
• 3. Magie
• 3.1. Čarodějnictví, kouzelnictví, věštba
• 3.2. James Geogre Frazer - Zlatá ratolest
• 3.3. Čisté a nečisté - Mary Douglas
• 4. Vybrané pojmy
2. Rituál
2.1. Rituál a mýtus
|
Rituál Opakující se sociální aktivita oddělena od utilitárních, každodenních aktivit, skládá se ze sekvence symbolických aktivit a je úzce svázána se specifickým kontextem představ a idejí (magie, náboženství). Také je možno ho definovat jako předepsané formální jednání, chování, které se odehrává v rámci náboženského obřadu (mše, uctívání). Teologie jsou úvahy a rituál je praxe těchto úvah (dramatizace kosmologických představ). Rituály jsou inscenované
události, které se pokaždé řídí standardními předpisy. Součástí všech
rituálních stavů je potlačení nebo pokoření sebe sama a přechod do změněného
posvátného stavu. Mýtus Mýtus je zvláštní slovesný útvar, většinou příběh odpovídající skutečnosti, který skrývá významnou, symbolickou hodnotu. Přeneseně se za mytický označuje každý jev, instituce nebo předmět, který je ojedinělý nebo nepravděpodobný. Mýtus nemá nikdy autora, ale pouze vypravěče, což neznamená, že příběh nikdo nevymyslel, ale aby se stal mýtem, musel ztratit jakýkoliv odkaz na autora. Mýtus vyprávěný z generace na generaci se stává poselstvím,což mu dodává nadpřirozený charakter. Je obvykle příběhem legendárních postav, které rekapitulují a shromažďují ve svých činech celou lidskou zkušenost. Mýty nejsou historické, odehrávají se mimo čas, resp. v dávných, časově neurčitých dobách. |