3. Magie

Používání určitých zaklínadel, předmětů nebo činností, které by měly vést k žádaným výsledkům. Zbývá se nadpřirozenými nebo přinejmenším nepřirozenými silami a její význačnou charakteristikou je, že účinkuje automaticky, že zdroje síly kterou využívá jsou neznámé a že nevyužívá duchy nebo jiné zprostředkovatele. Přeneseně kouzelnictví, kouzlení; též varietní umění.

Definice:

1) obřady a úkony spojené s vírou ve schopnost člověka ovlivňovat s pomocí nadpřirozených sil jiné lidi, zvířata, přírodní jevy i duchy (bohy, démony). Působení na ASTRÁL zejm. slovem či myšlenkou MÁGA, psychickou energií, rituální činností. Rozeznává se magie negativní (zákazy, tabu) a pozitivní, a to buď magie napodobující (využívá analogie), či dotyková (spojené věci na sebe působí i po přerušení spojení). Magie uplatňována zejm. v pravěkých kulturách a zemědělských civilizacích; souvisí se soužitím člověka s přírodou, s vnímáním nadsmyslového světa v náboženství i s mimořádnými schopnostmi lidí (empatie, senzibilita, intuice, psychická koncentrace aj.). – Magie bývá podle původu rozdělována na babylónskou, řeckou, indickou, egyptskou apod., podle druhu činnosti a praktik na tzv. bílou magii, obracející se k dobrým a kladným silám, a černou magii, opírající se o ”zlé duchy” či ”nečisté, pekelné síly”. Později rozlišována magie teoretická, praktická, přirozená aj. Viz též OKULTISMUS, HERMETICKÉ NAUKY;

2) přeneseně kouzelnictví, kouzlení; též varietní umění.