2. Inscenační metody

Cílem inscenačních metod je naučit se novým formám a způsobům chování (jednání) (Mazáčová, 2014, Lacina, Kotrba, 2011). Z tohoto důvodu jsou často označovány jako metody hraní sociálních rolí. Jejich nevýhodou je však to, že jsou náročné na čas a přípravu. Podle organizace lze rozlišovat tzv. strukturní inscenace, nestrukturní inscenace a mnohostranné hraní úloh .  

Strukturní inscenace

Jde o obsahové, verbální a afektivní ztvárnění role. Všichni dostanou popis výchozí situace, své role nebo úkolu. Tyto popisy jsou konkrétní, ale ne až na úroveň dialogů. Užitečné je rozdělit žáky na účinkující a pozorovatele.

Nestrukturní inscenace

Inscenace má improvizovaný charakter a tím jsou kladeny vyšší požadavky na dovednosti žáků. Účastníci dostanou pouze výchozí situaci. Počet herců je malý (2 – 3 osoby). Trvání 5 – 20 minut.

Mnohostranné hraní úloh  

Všichni žáci jsou zapojeni do inscenace. Jsou rozděleni do skupin podle počtu rolí. Každý účastník zná pouze svoji roli. Po skončení hraní se výsledky projednávají v plénu. Pozn.: Výhodná by byla práce skupin v oddělených místnostech, pak má ale lektor menší přehled o průběhu tvorby inscenací. Nevýhodou je časová náročnost realizace a vyhodnocení.


Pozn.: Při animaci knih obvykle není na využívání těchto metod příliš času a knihovník většinou nezná cílovou skupinu, aby mohl posoudit, zda jsou na to žáci dostatečně zralí a zda to vztahy ve skupině umožnují. Přesto lze některé prvky inscenace (dramatizace) zařadit….

 

Náměty na použití při animaci knihy Petry Braunové

Zadání pro žáky: 

  • Ukažte, umíte koulet očima jako ten děda v příběhu. Pořádně zakoulíme očima.
  • Zazpívejte „holka modrooká“.
  • Udělejte 10 dřepů jako Kuba, když ho děda trénoval.
  • Podejte si navzájem ruce jako kamarádi.