1. Vymezení zdraví a nemoci

Pojem zdraví je dnes  vymezován z pohledu holistického pojetí (holismus - odvozeno od anglického slova "whole" - celek). Podle J. Křivohlavého (2001, s. 28) je pak v tomto smyslu možno přistupovat k pojetí zdravého člověka a zdravé rodiny, případně zdravé obce, zdravého státu, zdravého životního prostředí i zdravého světa apod. 
Zdraví je možno také vnímat jako prostředek k dosahování cílů. J. Křivohlaví uvádí (2001, s. 29), že David Seedhouse (1995), jeden z nevýznamnějších teoretiků, kteří se kdy zabývali ozázkami filozofie zdraví, o tom píše: "Aby lidé mohli dělat to, co dělat chtějí (realizovat se), potřebuji být zdrávi. Zdraví je tedy podstatou věcí pro naši spokojenost s naplnění našich životních tužeb .... Zdraví ke žádoucí."  Je nutné dodat, že existuje i taková pojetí zdraví, kde se zdraví stává cílem samo o sobě, ba dokonce nejdůležitější hodnotou pro daného člověka vůbec. J. Křivohlaví  (2001, s. 30) zdůrazňuje, že v životě jsou situace, které tomuto pojetí přímo vedou. Je tomu tak např. u lidí, kteří trpí velkými bolestmi, u lidí těžce handicapovaných, u lidí chronicky nemocných nebo u lidí blížících se odchodu ze života (smrti). 
Mezi nejvíce používané definice v současné době je ta, kterou publikovala Světová zdravotnická  organizace (1946). Tato definice zni: 
"Health is state of complete physical, mental and social well-being and not merely the absence of disease and infirmity." 
"Zdraví je stav, kdy je člověku naprosto dobře, a to jak fyzicky , tak psychicky i sociálně.  Není to jen nepřítomnost nemoci a neduživosti." 

Další termín, který je spojen s problematikou výchovy ke zdraví je nemoc - diasease. Tento termín, který patří  dle J. Křivohlavého (2001, s. 37) do centrálního pojetí soudobé medicíny, definuje nemoc jako odchylku od určité normy, jež se považuje za "normál" (standard). Jde přitom o objektivně zjistitelný stav - o objektivně zjistitelné příznaky (symptomy), tj. něco,  co je kvantifikovatelné. Obvykle se tímto termínem rozumí fyziologický údaj. Dle J. Křivohlavého (2001, s. 37) pojetí nemoci je úzce spojeno s pracovní neschopností. Kdo je je nemocen, není schopen práce. Platí i opak: kdo je schopen práce, není nemocen. V tomto pojetí nemoci je obsažena i snaha nemoci léčit a vyléčit, tj. odstraňovat je, a tím lidem zdravotně pomáhat.