2. Pozorování

Pozorování souvisí se smyslovým poznáním. Právě přítomnost fáze smyslového vnímání odlišuje pozorování od hodnocení.


 Druhy pozorování

Pozorování lze organizovat různým způsobem (Svoboda, 2009).


Podle počtu pozorovaných: 

  • individuální 
  • skupinové 


Podle vstupních podmínek:

  • přirozené
  • navozené (experiment)


Pokud neměníme vstupní podmínky, hovoříme o pozorování přirozeném. V případě změny podmínek se jedná o experiment. 


Podle organizace pozorování se jedná o:

  • zjevné x skryté
  • zúčastněné x nezúčastněné


Pozorovaný může či nemusí o tom, že je pozorovaný, vědět. Na základě tohoto kritéria rozlišujeme pozorování zjevné a skryté. Zvláštním případem je pozorování zúčastněné, kdy je pozorovatel přímo součástí pozorovaného jevu, či pozorované skupiny.       


Někdy v tomto smyslu hovoříme o technikách pozorování:

  • technika pozorovaného pozorovatele
  • technika ne pozorovaného pozorovatele
  • technika participace                       


Systematické x nahodilé pozorování

V běžném životě obvykle neustále realizujeme tzv. nahodilé pozorování. V rámci cílené diagnostické činnosti bychom ale měli aplikovat pozorování systematické.  

 Podmínkou systematického pozorování je přesné stanovení:

- předmětu (jevu) pozorování a

- způsobu registrace pozorování.